Nevím, do jaký míry se mi to podařilo. Představte si, že jste v té situaci. Já bych asi byla šťastná, být Dracem... No zhodnoťte to samy. A omlouvám se, jestli to neodpovídá požadavkům. Poslední náladu jsem často v depresi, ale snažila jsem se...
"Kdo by to byl řekl, že mi veřejně prospěšné práce budou dělat takovou radost," usmál se a Sirius s chraplavým smíchem opáčil: "A kdo by to byl řekl, že jako veřejně prospěšné práce se bude počítat péče o bývalého "masového vraha"."
Zastavili se a Draco mu zezadu strčil promrzlé prsty za límec kabátu. Sirius si ho vyčítavě, ale se smíchem, změřil pohledem. Přitáhl si ho na klín.
Stáli na hřbitově pod smuteční vrbou a Draco tisknul Siriuse v pevném objetí, jako by se bál, že mu on a s ním i všechno štěstí, proklouzne mezi prsty.
Sirius mu krk posíval drobnými polibky, do kterých se snažil vložit všechnu svoji přízeň.
Pak najednou zakašlal.
"Musíme pokračovat," řekl a ukázal na Dracovu kapsu. Trčel z ní květ jeden jediný květ orchideje a oni se vydali dál mezi hroby.
Míjeli desítky svíček, na kterých poskakovali oranžové plamínky, a desítky věnců, které pomalu usychali. Oba mlčeli.
Sirius se letmo ohlédl na Draca a vytáhl z jeho kapsy květinu. Všiml si jeho netečného výrazu, a tak sám dojel těsně k hrobu a jeho nechal stát v uctivé vzdálenosti.
Vložil orchidej do vázičky z broušeného skla, a pak se vrátil zpátky k Dracovi. Ten ho objal kolem ramen a řekl: "Kdyby neumřel, nebyl bys tu ty a nikdy bychom nebyli spolu…"
Sirius neznatelně popotáhl a usmál se na něj.
"Já vím," zastřený pohled ale skrýt nedokázal. "Vděčím mu za tebe, jenom proto sem chodím."
Věděl, že je špatné smát se nad něčím hrobem, zvlášť pokud je to Potter, který spasil svět, ale nedokázal si pomoct. Byl pořád ještě Malfoy, nebo ne?




Procítěné, nádherné. Ani tak smutné to není. Prostě dušičky, no. Akorát je mi líto Blacka, že se z něj stal mrzák -.- Ale jinak moc pěkný ;D