Brzy ráno se Harry vzbudil a smutně se usmál, posadil, jeho srdce bylo zaplněné strachem, strachem o osobu, kterou miluje(Čárka vypadá takhle -> ,) ale dneska je jeho osud(kým, čím - osudem) jí Voldinku zabít. Povzdechl si a šel do koupelny(Zase?), kde si dal dlouhou sprchu (To je radikální změna po té včerejší krátké, asi to nerozdejchám!). Oblékl se do černých kalhot, bílého trička a do smaragdového hábitu s kápí.(Není náhodou zelená barvou Zmijozelu?) Naposledy se na sebe kouknul do zrcadla. Fešák! Šel z něj strach, to musel uznat. (Lekl se tolik, že si potřísnil kalhoty nevábně páchnoucí žlutou tekutinou. Fanta je svinstvo!) Ale přece jenom. Pro nepřátele znamenal strach pro přítele naději. (Chudák Harry - měl jenom jednoho kamaráda a spoustu nepřátel…) Rozhlédl se po pokoji, který už možná nikdy neuvidí a přemístnil (Asi myslela přemístnostil, ne?) se na poslední schůzku s Řádem myšího kožíšku před bitvou a možná i po ní. (…) (Tak tomuhle se říká dramatická trojtečka!)
Den posledního střetu lord Voldemort, Pán zla a nebo prostě Tom Rojvol Raddle(- nehodící se škrtněte), ve stejný čas jako Harry.Tom se probudil se stejným pocitem jako Harry, jeho hadice (Naginy) mu spala u nohou.




J8 se bojím, že tu někdo další skončí se lžící zabodnutou v krku. Autorka je vážně blbá. A vaše glosy, krom myššího kožíšku, Nagininých snězených čárek a Voldinky (mimochodem většinou s tvrdým y) byly bohužel trochu bezduché. Snad to příště napravíte ;D Ale odrazovat vás nehodlám. Stejně mi to nedá a přečtu si to ;D