Mezi kletbami přemýšlel(Kdo uhádne, co tu chybí?) jestli se rozhodl dobře. Ano už se rozhod (Opět bychom mohly vydražit nějaké to "l"). Bude stát na straně svých přátel. Jeho srdce při tom rozhodnutí pocítilo hroznou bolest.(Moje srdce cítí touhu zabít jeho srdce.) (Srdcovražda!) Tušil, že nebude tak lehké Toma (Natura, pramenitá voda z hor.)zabít. V souboji ho přemůže (Což takhle dát si čárku?)ale zabít ho? To nedokáže! Nedokáže! Ano, nedokáže! Bál se jenom okamžiku kdy bude muset rozhodnout, kdy bude muset seslat na svou lásku kletbu smrti a přihlížet jeho smrti nebo se koukat na to jak na něj jeho láska smrti, Tom posílá tu samou kletbu smrti a obec mu to smrti nevadí - aneb Smrti není nikdy dost.(Vysvětlí mi někdo, co měla ta věta znamenat?) Naopak. Bude rád! Už mu nebude nikdo bránit v ovládnutí světa.(A nebudou už náhodou v tu dobu všichni mrtví?) Aniž by si to Harry uvědomil(čárka) začali mu téct po tvářích osamocené životné slzy smutku a bolesti, (Čárka! Škoda jenom, že je trochu vedle) z toho, co se stane. Ztrápeně si povzdechl a sedl si na postel, bylo něco kolem 9.30 hodin velitelského času.
Oblékl se do tmavě zelených kalhot a mikině připravil snídani. K tomu si vzal bílí (y?) nátělník, který podtrhoval a zakroužkovával jeho břišní svaly. Vyšel před Grimauldovo náměstí 12 a přemístnil se. Po pár vteřinách se objevil na krásné, jako nejvzácnější smaragd zelené louce. Na té krásné, jako nejvzácnější… atd. louce, kde byl i včera. Poklusem se rozběhl a pokusil se vyčistit autorce hlavu Savem. Marně! Pořád (chtěla pokračovat v psaní blábolů beze smyslu a bez čárek.) se mu před očima vyobrazoval obraz(He? Obraz se vyobrazoval?) (Neznáš? To je něco jako když se počítač vypočítačovává, houska vyhouskovává a kachýna vykachýnkovává.) Pána zla. Jeho rudé rty, které Harry tolik toužil políbit. Oči, které nebyli(ti oči) červené ale tmavě hnědé skoro až černé. Jeho vysoká vypracovaná postava. A jeho pozadí, jeho krásné vypracované pozadí barvy nejvzácnějšího smaragdu. (pardon). Harry při téhle pomyslné poznámce zrudl až po konečky vlasů (To bych chtěla umět, aspoň bych neutrácela za barvu).ale i přesto mu přes ústa unikl vytoužený sten (Toužebný? Nebo po tom stenu tak dlouho toužil, až si ho vytoužil?) a na tváři se mu usadil přitroublí (To autorka: slyšela si o schodě podmětu s přísudkem?) (Sím pančelko, já o něm slyšela!) úsměv. Jak rád by si jen šáhnul(WOW!) a nebo lépe, kdyby mohl (Tyhle představy jsem psát nebudu ale určitě si sami umíte představit co by chtěl, ne?) Yo, I'll tell you what I want, what I really really want. So tell me what you want, what you really really want. I'll tell you what I want, what I really really want. So tell me what you want, what you really really want. I wanna, I wanna, I wanna, I wanna, I wanna really reall really wanna zigazig ha. A teď to víme. Po chvilce (po půl hodině) (Jaj, to jsem se zasmála!) si zakroutil hlavou a(zjistil, že opravdu nejde odšroubovat?) konečně si dokázal vyčistit hlavu (tentokrát Jarem.)(Nee, Clinem s alkoholem.). Po dalším pěti(Přebývá mi tu jedna mezera, kdo jí adoptuje?) minutovém polooběhu kolem slunce se zastavil a chvilku se rozdejchával. (Tak budeme psát spisovně, nebo ne?) Pak si dal krátkou rozcvičku(To brzo.) (To víš, sportem ku zdraví, sokole!) a hodil tělo zavražděné autorky (sebou) do trávy. Takhle odpočíval asi půl hodiny(čárka, bejby, čárka) než se zase poklusem rozběhl a po chvilce se přemístnil domů na Grimauldovo náměstí 12, tam pak do večera cvičil i když to neměl v plánu, aby zahnal dotěrné myšlenky a šel si brzy lehnout. (To ho to tak zmohlo, chudáčka?)




Dámy, vy to zabíjíte!
Jinak je ta povídka tragická, nevěřila bych, źe tohle může někdo napsat...