Tma.
Praštili s ním na zem.
Tma.
Bouchli dveřmi.
Tma.
A byli pryč.
Po tváři mu místo slz stékala krev.
Od té doby byl sám a tma, která ho pronásledovala na každém kroku, mu ani tady nedala spát.
Celým jeho životem ho provázela pomyslná černá kočka a pravidelně mu přebíhala přes cestu jakýchkoli plánů. I teď tu byla a spokojeně vrněla.
Vyžívala se v jeho zoufalství.
Po pár dnech už začínal šílet. Potřeboval se na něčem vybít. Hromadil se v něm vztek. A nadrženost.
Často usínal s rukou v rozkroku a potřísněnou košilí. Ale bylo mu to jedno.
Narážel hlavou do zdi a pak si znovu a znovu nechával v mysli vyvstávat obraz nahého Pottera, jak se prohýbá pod tlakem jeho těla, pak se zmučeně sápe po polštáři a zakousne se do něj, aby ztlumil své výkřiky.
Nevadí, pro to teplo to vydrží.
Ozvalo se cvaknutí zámku. Jednadvacet, dvaadvacet. Dveře se rozletěly.
Dva mozkomoři přihlíželi, jak Dracovi nesou večeři.
Pak zmizeli a on se s chutí zakousl do nahnilého jablka a horlivě polykal řídkou polívku.
A potom zpátky do snů…
"Veverky a krev!" vyjekl najednou a hned nato se rozchechtal.
Voldemort se k němu připlazil po kolenou.
"Ano, drahý?" Malinko zašilhal a strčil Harrymu hlavu do klína. Hned nato se začal svíjet v záchvatech smíchu.
"Ne," odpověděl Voldemort obratem. "Já jsem baletka!"
"Ajo!" klekl si k němu Harry a malátně popadl jeho obličej.
"Zatančíme si?"




Tedy,,,to první takové drama
(skvěle napsané, mimochodem) a to druhé to pak tak zabije!
...To bylo dokonalé! xD