Jinak, nechce se mi ani věřit, že tohle už je moje dvacátý první drabble na přání. Docela zásobička, co? Nicméně teď zrovna žádnou zakázku nemám, takže to kouknejte napravit zde, jinak nemůžu zaručit, že tu bude teď něco přibejvat :D.
Ležel neklidně na zádech, na nahém těle ještě několik zbylých kapiček potu po právě uběhlé několikaminutové extázi.
Neviděli si navzájem do tváře, ale pro Harryho to bylo jedině dobře. Vždycky když viděl Dracův obličej, propadal nehorázné touze zlíbat ho palčivými polibky, které by jeho bledou pokožku rozežraly jako kyselina, toužil mu nehty rozsápat hrudník, zuby vytrhat řasy, hřebíky ho přitlouct k pelesti nebo ho aspoň jazykem dráždit tak dlouho, dokud nebude řvát o milost.
Tohle všechno se v něm probudilo po válce. Nové pocity, nové chtíče, nová éra.
Jenže teď chtěl najednou udělat krok zpět - ochutnat nevinnost. Zavzpomínat, i když to byl čirý masochismus.
Byl přesvědčený, že Dracovi nedojde význam jeho slov, a tak vyndal ruku zpod deky a dvěma prsty mu přejel po tváři, která spočívala těsně u té jeho.
Draco nijak nezareagoval, a tak Harry chytil jeho ruku a sám si jí přitiskl na tvář. Nechal si jeho prsty sklouznou až na krk a hned ho zalilo horko. Ne tam co vždycky. Ale u srdce, které, jak si doteď myslel, už dávno zmrzlo z nedostatku citu. Jediný dotek ho však vyvedl z omylu.
Draco nechal Harryho vést svou ruku a pomalu začal přicházet na chuť tomu novému, co ještě nikdy neměl odvahu zkusit.
Za pár vteřin to všechno odeznělo a Harry omámeně zíral do stropu. Náhle ucítil chladný dotek rtů na své šíji. Ozval se tichý povzdech a pak Draco s úšklebkem v hlase zašeptal: "Moc si na to ale nezvykej."




Nějak nevím, co si pod tím mám představit.