close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dva - Epilog: Moc

6. října 2011 v 15:19 | Bromance
Epilog! Je to tady, konec jedný etapy :).
Touhle kapitolkou bych ještě jednou chtěla mockrát poděkovat všem, kdo netrpělivě čekali, co se bude dít dál a vždycky nechali i třeba jenom krátkej komentáříček :D. Těm všem a taky své úžasné betě AlineDaryen věnuju tuhle poslední kapču a budu ráda, když ji třeba jenom prá slovy zhodnotíte, pochválíte, nebo zkritizujete! Vážně :)
Jde se na to...



"Už se přestaň třást," zaskučel Sirius a pomalu unaveně se podíval na Remuse, který stál u dveří pokoje a celý se chvěl.
"Oni to pochopí. Na Poberty si přece nebude nikdo dovolovat," řekl teď už konejšivě Sirius a udělal pár kroků k Remusovi. Zezadu ho objal a políbil ze strany na krk. Remus se k němu přitulil. Od chvíle, kdy přijeli do Bradavic, se ho zatím dotýkal jen ve tmě jejich pokoje, když byli sami, jako by se bál, že je někdo nepřetržitě pozoruje. Začínal být dokonce natolik paranoidní, že kdykoli šli po chodbě, tvářil se jako by se pomalu neznali, jen aby si někdo něco nedomyslel.
A teď po něm Sirius chtěl, aby s tím vyšli na veřejnost. Prý to bude lehčí, pro všechny. To si ale Remus nemyslel.
"Budou si o nás šeptat…" zoufale vzlykl. Sirius se zasmál.
"Jsou horší věci." Otočil si ho k sobě čelem. "To zvládneme!"
Remus musel uznat, že na něm bylo něco, co ho vždycky přinutilo myslet si to samé co on, dělat ty samé věci a hlavně se nebát.
"Donese se to rodičům..." hlesl přesto potom tiše.
Sirius rozhodil rukama.
"No a? Nemyslíš, že už si něco domysleli," zvednul obočí. "Tvoje mám určitě. Mámy to vždycky poznaj," řekl a natočil si jedno jeho kudrlinu na prst. Remus sklopil oči.
"Možná, že to tak pro ně bude lehčí... Ale co tvoji rodiče?"
Sirius se zatrpkle zasmál.
"Žádný nemám. A bratr ať si něco zkusí! Můj život, moje volba, ne?" Nato horlivě chytil Remusův obličej do dlaní a stočil si ho k sobě.
"Zvládneme to, slyšíš?" Remus přikývl a trhavě se nadechl.
"Zvládneme."

Neuvědomoval si, že by se pohnul z místa, a teprve když uslyšel hlasy snídajících lidí, došlo mu, že stojí před Velkou síní.
Oba dva zírali na velké dubové dveře a ani nedutali.
Teď, nebo nikdy!
Sirius nahmatal Remusovu ruku a pevně ji stiskl.
Je čas. Už nesmí ustoupit, opakoval si Sirius, který poprvé zaváhal. Podruhé už by Remuse nepřesvědčil, tím si byl jistý.
Ruku v ruce vkročili dovnitř.

Ze začátku si jich nikdo nevšímal, ale pak se najednou zvedla vlna zuřivého šepotu.
A je to tady. Remusovi se nahrnuly slzy do očí a zuřivě se zevnitř kousal do tváří. Nesmí se rozbrečet!
Všechny pohledy se obrátily k nim včetně toho Snapeova, který nejdřív jen vyjeveně zíral a pak se začal posměšně šklebit.
To už Siriusovy pochyby rostly. Rozhlédl se kolem, což mu na jistotě nepřidalo, pak se ale mohutně nadechnul, zvedl bradu a ještě pevněji stiskl Remusovu ruku. Odhodlaně došli ke svým místům a posadili se ke stolu. To už bylo všude ticho, každý čekal, co se bude dít dál. Jako tenkrát…
Remus klopil zrak a schovával se za vlasy, aby unikl pohledům všech spolužáků, kteří se zvedali z lavic, jenom aby na ty dva dohlédli.
Cítil, jak rudne, a oči mu zvlhly.
"To by stačilo," ozval se náhle striktní hlas ředitele. "Zpátky ke snídani!"
Záchrana, pomyslel si Sirius.
Remus ale dál napjatě seděl úplně ochromený. Tohle se přece nemohlo stát, je to jenom sen. Prosím…
Vtom se k němu Sirius natáhl a dal mu letmý polibek na tvář.
"To bude dobrý," zašeptal mu a potom se otočil k ostatním.
"No a co?" vykřikl a všichni se hned jako na povel zahanbeně vrátili k jídlu.
Měl pravdu, pořád jsou přeci jen Pobertové - můžou si dělat, co chtějí, a běda tomu, kdo jim v tom bude bránit. Zbožňoval tuhle moc!
Vtom si však všiml, že někdo z nich ale ještě udivené pohledy nespustil.
"Mohl jsi něco… naznačit," vykoktal James. Peter se zapomněl a pusu měl stále pootevřenou údivem.
"To by to pak ale přece nebylo překvapení," odvětil s úsměvem Sirius, který už zase nabyl sebejistoty.
"A na překvapení jsem já profík!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 monde-cache monde-cache | Web | 6. října 2011 v 15:55 | Reagovat

pokud by si do toho psaní šla se mnou mohla by ses mi ozvat na ICQ nebo skype aby jsme se domluvily na podrobnostech. Jinak moc pěkná povídka

2 Bromance Bromance | Web | 6. října 2011 v 16:12 | Reagovat

[1]: Díky :)

3 monde-cache monde-cache | Web | 6. října 2011 v 16:39 | Reagovat
4 Raven Raven | Web | 6. října 2011 v 17:21 | Reagovat

Jéj, ten konec :D Ale dobře mu tak *nemá ráda Jamese* :D...
Skvělé, tuhle povídku jsem četla hrozně ráda :))

5 Bromance Bromance | Web | 6. října 2011 v 17:27 | Reagovat

[4]: To jsi mi udělala radost :) díky moc

6 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 6. října 2011 v 20:10 | Reagovat

No, bylo to skvělé zakončení, i když konce je mi krapet líto...bylo to takové roztomilé, četla jsem to s pocitem, že i takhle to může vypadat. jemné doteky, polibky a ne šup na to ala Fantasmagorium,na což jsem byla dote´d zvyklejší...fakt to bylo zase něco jiného a moc a oc se mi to líbilo.

7 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 6. října 2011 v 20:11 | Reagovat

PS: Doufám, že sem někdy napíšeš nějakou pořádnou povídku na Blackcest ;D Tenhle pairing jsem si nějak oblíbila, ale za boha povídky najít nemůžu :/

8 Bromance Bromance | Web | 6. října 2011 v 20:24 | Reagovat

[6]:[7]: Tyjo, já jsem dobrá! Vidím: přibyly dva nový komentáře. A říkám si: to bude určitě Itachi-chan :D ty tvoje komentáře na dvakrát už mám vypozorovaný a ještě něž se kouknu, tak poznám, že když najednou přibyly dva, tak seš to ty :D
Jinak samozřejmě díky, netušila jsem, že i těm, který odkojilo Fantasmagorium se může něco takovýhleho líbit :D a tvý přání je mi rozkazem. Mám teď zadaný slova na drabble a s jedněma si nevím rady, nemohla jsem přijít na pairing, ale teď teda dám Blackcest :)

9 Raven Raven | Web | 7. října 2011 v 11:08 | Reagovat

[8]: Mě taky odkojilo Fantasmagorium a byla jsem nadšená...:) možná právě proto, že je  to úplně jiné ;-)

10 AlineDaryen AlineDaryen | Web | 8. října 2011 v 18:40 | Reagovat

*červená se* Rádo se stalo.

Mě odkojila Cheryl Dyson a stejně mám ty nevinnější povídky pořád ráda nejvíc...

11 Bromance Bromance | Web | 8. října 2011 v 18:42 | Reagovat

Já "vyrostla" na Blanch, takže u mě se vlastně není co divit :)

12 Tigris Tigris | Web | 11. října 2011 v 16:16 | Reagovat

Krásný konec, moc a moc povedený. Ale zajímalo by mě, jak by to pokračovalo dál...

13 Guenon Guenon | Web | 7. ledna 2012 v 18:59 | Reagovat

Ach, ach. *pošla nadšením*
Bála jsem se, že se rozhodneš ukončit to nějakými tragickými azkabanovými skřeky. Dobře, že to tak nebylo - líbila se mi nevinost celé téhle povídky. V tom bylo to kouzlo.
Miluju tvému ukníkaného a tak, tak sladkého Rema:D
Krásná povídka.

14 Bromance Bromance | Web | 7. ledna 2012 v 19:16 | Reagovat

Moc děkuju za takovou chválu :) jste zlatý

15 Azrea Azrea | Web | 14. dubna 2012 v 20:18 | Reagovat

To bylo tak roztomilé!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama