Dva - 5. kapitola: Jak… a to jako… co?

26. září 2011 v 14:15 | Bromance
A jedeme dál! Pátá kapitolka s výstižným názvem :) + opět velký dík AlineDaryen za beta read!


Sirius se vzbudil časně. Slunce ještě ani nevyšlo a pokojem se rozlézal nepříjemný chlad, který ovšem ani jeden z chlapců nepocítil. Hřáli se vlastními těly schovanými pod duchnou. Remus už sice neobjímal Siriuse, jako tomu bylo v noci, ale teď měli vzájemně propletené nohy a leželi čelem k sobě.
Sirius si snad nevzpomínal, že by se někdy vyspal lépe. Člověk by řekl, že na tak malé posteli to musela být nepohodlná noc, ale on se vyspal do růžova. Když se ráno vzbudil a první, co uviděl, byla Remusova klidná tvář, měl najednou pocit, že je všechno při starém. Realita ho však rychle dohonila, přesto nespouštěl oči z Remusova obličeje, přes který spadaly hnědé vlasy, jež s každým jeho vydechnutím tančily kolem jeho lící. Sirius ani nevěděl, kde se v něm tak náhle vzala taková poetická nálada, ale nedokázal se jí zbavit. Nechtěl se jí zbavit…
Remus byl odjakživa velký spáč, a tak Siriuse nepřekvapilo, že do úderů deváté hodiny poklidně dřímal. Vypadalo to, že vlastně všichni Lupinovi ještě spí, protože dům byl zcela tichý, jen odbíjení hodin to ticho občas přerušilo.
Když tedy přišla devátá, Remus se nejprve dlouze protáhl a zamručel. Zjevně se ještě dostatečně neprobral, protože si zatím nevšiml příživníka pod svou peřinou. K tomu došlo až v další vteřině a Remus hned vystřelil do sedu a zmateně se rozhlížel.
"Co tady děláš?" vyjekl překvapeně. Sirius se na tuhle situaci už několik hodin připravoval, a tak hned pohotově přišel s logickou odpovědí.
"Ležím." Nahodil naprosto nevinný výraz, který naznačoval, že je to přece samozřejmost, že spolu spí v jedné posteli. Čekal, jestli u Remuse zvítězí panika, šok nebo zuřivost.
"Jak… a to jako… co?" Aha, druhá možnost.
"Máte neuvěřitelně nepohodlnou podlahu, víš o tom?" Podařilo se mu naladit tón hlasu, který už dostal do kolen tolik holek, že by mu na jejich spočtení nestačily ani prsty na rukou a nohou dohromady. Tón, který rozhodně nikdy nehodlal použít na své kamarády, protože byl příliš úlisný a svůdný, než aby se za jeho použití nemusel stydět. V téhle situaci mu ale přišlo, že se celkem hodí. Cítil, jak pomalu zase získává zpátky jakous jistotu, o kterou přišel ten den u jezera. A to jenom proto, že na chvíli odstrčil city stranou a soustředil se jenom na sebe. Jak blackovské…
Remus nevěděl co odpovědět, a tak se zmateně svezl zpátky vedle Siriuse. Chvíli se snažil koncentrovat, čehož si Sirius všiml podle toho, jak hluboce se nadechoval a vydechoval. Pak se pokusil zopakovat svou otázku.
"Jak dlouho už tady… ležíš?"
Sirius se samolibě usmál.
"Celou noc." Řekl to, jako by na sebe byl hrdý. Remus ani nedutal a strnule ležel. Po pár vteřinách se znovu odhodlal a promluvil.
"Říkal jsem něco? Ze spaní." To se Sirius musel znovu usmát, tentokrát pobaveně.
"Jo, mumlals něco o peřině a pak sis mě k sobě přitáhnul a objal mě." Vzhledem k tomu, že Sirius už měl od rána tolik času nad tou situací přemýšlet, teď už se nad tím ani nepozastavil, což se samozřejmě nedalo říct o Remusovi. Bylo slyšet, jak hlasitě polkl. Nohy už měli pod peřinou rozpletené, Sirius ale přesto vycítil, jak se Remusovi téměř třesou.
"Promiň," vyklopil ze sebe po chvíli sotva slyšitelně Remus a pohled sklopil kamsi stranou.
Vtom jako by do Siriuse uhodil blesk. Do lebky mu naráželo to jediné slovo, které před chvílí Remus vyslovil. Promiň. Přesně v ten moment Siriusovi, který nikdy nebyl zběhlý v citech - lépe řečeno byl v tomhle směru trošku pomalejšího chápání -, všechno došlo. A bylo to tak primitivní, že se mu chtělo brečet a smát najednou. Do třetice se musel usmát - tentokrát čirou radostí. Pak mu došlo, že Remus asi čeká na jeho reakci, protože mlčel a pod peřinou si žmoulal lem rukávů od pyžama. Nejdřív nevěděl co samým zaskočením říct, nakonec ale přece jenom odpověděl.
"A co když nechci, aby ses mi omlouval?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Raven Raven | 26. září 2011 v 18:15 | Reagovat

Teda, to je skvělé!! A ten konec...ten konec...ten je prostě dokonalý! A že už bylo na čase aby mu to došlo...
Prostě...tahle kapitola je fakt povedená ;-)

2 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 26. září 2011 v 20:06 | Reagovat

[1]: Jo! Plně souhlasím! Povedená kapitolka, kde to Siriusovi konečně došlo, možná se trochu zblížili...chyběl mi tam popis obou s rozcuchanýma vlasama a oleželíma tvářičkama :D na těchhle věcech si vždycky smlsnu :) Ta poslední věta je hodna zapsání na nějaký dess :) Pěkný, nádherný...Kawaii *proč nejde sakra to srdíčko? :D*

3 Bromance Bromance | Web | 27. září 2011 v 14:31 | Reagovat

[1]: No jo, Sirius byl vždycky trochu nadloubanej :D jinak dík

[2]: Otlačenej polštář? Jak jsem ta to mohla zapomenout! Takový úžasný klišé :D a taky děkuju

4 Tigris Tigris | Web | 11. října 2011 v 16:05 | Reagovat

[1]:[2]: Holky mají naprostou pravdu. Nezbývá než souhlasit. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama