Dva - 4. kapitola: Citlivka

19. září 2011 v 10:30 | Bromance
Ták Remusek nám stále neustoupí, ale Siriusovi (té bystré hlavičce) už začne něco docházet a skončí to v posteli. No ale nedělejte si naděje na PWP kapitolu, copak to takhle běžně v životě je, že se dva rozhádaj a pak na to najednou skočej s tím druhým, i když je to jeho nejlepší přítel. Ne, musím vás zklamat, takhle se běžně lidi nechovaj (lépe řečeno Remus), takže si musíte počkat, až se trošku rozhoupou, a ani potom nečekejte od stydlivýho Remuse zázraky. Stejně jako nepíšu PWP, tak taky nepíšu OOC, jasný?
Tak a teď se dejte do čtení. Předem díky za komentáře a hlavně znova a znova děkuju AlineDaryen za to, že má trpělivost, aby to po mně všechno opravovala :)



Sirius si ustlal na dece, kterou mu půjčila paní Lupinová, u skříně. Pod hlavou měl polštář z pohovky a přikrytý byl slabou peřinou. Nic z toho se nedalo srovnávat s postelí, co měl doma, ale jelikož teď už to nehodlal nazývat domovem, byl za to alespoň rád. Věděl, že si nemůže vyskakovat. Ani tady není doma. Nikde už není doma.
Remus zatáhl závěsy a vlezl si do postele. Snažil se nekoukat do rohu, kde spal Sirius. Nedokázal by zaručit, že by se nad ním neslitoval, a proto se otočil zády k němu.
"Dobrou noc," ozvalo se náhle od skříně. Remus se zachvěl, skousl si ret, ale neodpověděl. Nešlo to.
Všemožné výčitky svědomí a nálety pocitů mu dlouho nedaly spát, ale nakonec přece jen upadl do tvrdého a ničím nerušeného spánku.
Sirius takové štěstí neměl. Převaloval se z boku na bok a pořád z hlavy nemohl dostat události dnešního dne. Hádku s lidmi, co si neprávem říkají jeho rodiče, následný útěk, vlídné přijetí u Lupinových a shledání s Remusem. Přišlo mu to jako celá věčnost, co se naposledy viděli. A za tu dobu, co se neviděli, se Sirius nebyl schopný rozhodnout, jestli se mu po Remusovi spíš stýskalo, nebo byl naopak rád, že si od něj na chvíli odpočinul. To druhé bylo pochopitelné, protože ho ta jejich groteskní hádka už unavovala, ale to první si pořád ještě nedokázal vysvětlit. Ano, chápal by, kdyby se mu po něm jenom stýskalo třeba stejným způsobem jako Jamesovi nebo Peterovi. Jenže ať už si to připouštěl rád nebo nerad, v tomhle bylo něco jiného. Věděl, že by dokázal přijít na to, co mezi nimi je, ale příliš se toho vědění bál, než aby se o to pokoušel.
Co se to z něj stalo? Citlivka?
A tak teď nemohl usnout. V jednu chvíli mu bylo moc horko, pak ho zas dostihla zima. Nejdřív se mu polštář zdál moc placatý, a teď toho měl pod hlavou až moc. Navíc podlaha byla pochopitelně příliš tvrdá na to, aby se na ní dalo spát. Chvíli už byl odhodlaný sejít po schodech do obývacího pokoje, kde by přespal na pohovce, která ale - jak už ostatně zmínila paní Lupinová - byla příliš krátká a on by se na ni pořádně nevešel. Pak ale přišel na neschůdnější a zároveň nejriskantnější řešení.
Dlouho to zvažoval, ale když se při dalším nepohodlném otočení na bok uhodil o skříň do lokte, měl toho už dost.
Shodil ze sebe deku a postavil se na promrzlé nohy. Nejdřív zavrávoral a podlaha pod ním zavrzala, ale pak už se tichými kroky vydal k Remusově posteli. Opatrně přišel až k ní.
Remus měl jednu nohu vystrčenou zpod peřiny a byl stále otočený zády k místu, kde ještě před chvílí ležel Sirius. Dokonalý projev trucu. Přesto ale pravidelně oddechoval a vypadal spokojeně.
Sirius se neubránil pousmání. Ve škole si z něj vždycky s Jamesem dělal legraci. Vypadá jak Šípková Růženka, říkávali, ale teď to Siriusovi nepřišlo vtipné, spíš zvláštně roztomilé.
Nechtěl nad tím dál přemýšlet, a tak mírně nadzvedl Remusovu peřinu a v další vteřině už zmizel pod ní.
Remusova postel nebyla kdovíjak široká, ale bůhví proč to Siriusovi vyhovovalo. Chvíli jen ležel na zádech a poslouchal Remusovo oddechování. Po několika minutách však zjistil, že to není úplně pohodlná pozice, a tak se otočil na bok zády k Remusovi. To už bylo lepší, jenže vtom se otočil také Remus. Zjevně si ze spaní všiml, že už v posteli nemá tolik prostoru, a tak se snažil co nejvíc roztáhnout, aby vetřelce, o kterém ve skutečnosti neměl ani ponětí, nějak vystrnadil. Chvíli sebou pohazoval, ale Sirius se nenechal odstrčit.
Za pár vteřin to Remuse zřejmě přestalo bavit, a tak se stále v hlubokém spánku uvelebil na boku, ale tentokrát na tom opačném, čímž přesně kopíroval Siriusovu pozici.
Potom cosi zamumlal. Siriusovi to znělo jako Moje peřina! a měl chuť se rozesmát. V další chvíli ho ale smích přešel.
Remus zdvihl jednu ruku do vzduchu a následně mu ji spustil na bok. Sirius ani nedýchal a jenom čekal, co se bude dít dál.
Jenže se nic nestalo. Zdálo se, že Remus konečně našel pohodlnou polohu a rukou Siriuse pevně objal kolem pasu. Dlaní mu spočinul přímo na hrudi, ve které teď jako zběsilé bušilo Siriusovo srdce.
Nechápal, proč ho to tak vyvedlo z míry, ale jen co se uklidnil, zjistil, že mu to vlastně vůbec není nepohodlné. Z Remusova těla sálalo teplo, které mu v chladné letní noci prosycené bouřkou chybělo. Jeho dech ho sice šimral na krku, ale nakonec mu došlo, že ho to vlastně podivným způsobem uspává.
Klid, který ze spícího Remuse vyzařoval, brzy přinutil Siriuse zavřít oči a ponořit se do snů. Do snů, za které by se žádná holka nemusela stydět.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 19. září 2011 v 14:57 | Reagovat

First comentator :D
No, myslím, že jsem už několikrát říkala, že tvé povídky mám hodně ráda. Držíš se svého stylu a PWP se asi v životě nedočkáme, ale to nevadí. Tyhle náznaky jsou takové romantické, neohrané, roztommilé. No...kawaii♥(tenhle výkřik do tmy přeloží každá japonofilka asi jako Krásný, pěkný...no, ale v japonštině to zní prostě líp :D)
A Remus je prostě :D no, kdyby to bylo jako anime, stačí mu dokreslit ušička :D celý on. Roztomilý až napůdu. A Sirius je šikula. Proklatě perfektní mizera :D

2 Raven Raven | Web | 19. září 2011 v 15:06 | Reagovat

Super! A ten konec...ten byl fakt dokonalej "snů, za které by se žádná holka nemusela stydět" :D...
Hm...pěkně se to vyvíjí :))

3 Raven Raven | Web | 19. září 2011 v 15:09 | Reagovat

[1]: Remus s ušičkama? :D To zní jako dost dobrej nápad!  :))

4 Bromance Bromance | Web | 19. září 2011 v 15:38 | Reagovat

Díky, holky :) za takovéhle věrné čtenářky a komentátorky jsem nesmírně a vesmírně ráda :D

5 Tigris Tigris | Web | 19. září 2011 v 18:01 | Reagovat

Itachi to trefila přesně.
Ale jen aby je tak ráno někdo nenačapal; třeba paní Lupinová! :-D

6 Bromance Bromance | Web | 19. září 2011 v 20:51 | Reagovat

[5]: Dík za všechny komentáře :)
Vy víte, jak mi udělat radost!

7 AlineDaryen AlineDaryen | Web | 20. září 2011 v 16:56 | Reagovat

Není zač :-) Když ono je to tak rozkošné, že si to ráda přečtu ještě jednou. Není nad bezděčné tulení ve spánku, to nezklame u žádného pairingu.

8 Guenon Guenon | Web | 7. ledna 2012 v 14:39 | Reagovat

tak jsem se do toho zažrala, že jsem ani komentovat nestíhala...
Je to skvělé! Citlivé, úpně ňuňací a přesto snadno uvěřitelné...
Já chci taky Remuska jako plyšového medvídka do postele, sakryš:D

9 Bromance Bromance | Web | 7. ledna 2012 v 15:32 | Reagovat

[8]: Moje řeč, takovej Remusek by se šiknul :-D dík

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama