Dva - 3. kapitola: Host

12. září 2011 v 15:00 | Bromance
Mám na srdci tři věci:
1) Tady je další kapitola k SB/RL povídce, ve který se už pomalu dostanete k jádru věci. Snad se bude líbit :)
2) Mockrát děkuju AlineDaryen za betování!
3) Už dlouho mi nikdy nešoupnul slova na drabble a já bych si zrovna nějaký dala. No tak, to vás nezabije, stačí napsat pět slov :D... Here!
That's all.




Letní prázdniny se neuvěřitelně vlekly. Nebyla jich ještě ani polovina a Remus nedokázal být sám se sebou. Pravda, James už se za ním párkrát stavil a Peter napsal, ale přesto mu něco chybělo. A on si bohužel až masochisticky uvědomoval, co to je a proč tomu tak je.
Dny trávil tím, že nehnutě ležel na posteli - v tom případě ho rodiče vyháněli na čerstvý vzduch. Nebo se až do noci procházel po lese - v tomhle případě by jeho rodiče zase byli radši, kdyby byl doma. Nevěděl, jak se jim zavděčit, a tak to střídal. Po pár dnech mu to ale všechno začalo nesnesitelně lézt krkem.
Černé svědomí si zprvu nepřipouštěl. Byl přesvědčený, že chyba je na Siriusově straně - ublížil mu, ublížil mu daleko víc, než by si kdy on připustil.
Jak ale čas plynul, byl Remus ochoten ustoupit, nebo udělat cokoli, aby byl se Siriusem zasezadobře. Bylo by mu jedno, že by musel zbaběle podlehnout, ale potřeboval ho.
Ve chvílích, kdy si tohle uvědomil, se mu nedařilo potlačovat to holčičí já, které v sobě dusil už tolik let. Ve chvílích, kdy si to uvědomil, přišly slzy. Moře slz, které ale ne a ne vyplavitani špetku zoufalství, které se v něm uhnízdilo.
Když takovéhle chvíle přišly, snažil se rychle vzpamatovat. Ze začátku se mu to dařilo, ale s postupem času, kdy nedostal od Siriuse jedinou sovu, už to nešlo tak snadno.
Ten, kdo vymyslel přísloví, že čas zahojí všechny rány, musel být bezcitný chudák.

Bylo horké červencové ráno a Remusovi se jako obvykle nechtělo vstávat. Se zavřenýma očima poslouchal ruch za oknem a ptačí zpěv by ho znovu ukolébal ke spánku, kdyby najednou dole neuslyšel prásknutí dveří a následné veselé matčino štěbetání. Potom zazněl hřmotný hlas jeho otce, v němž bylo znát jakési překvapení, tedy pokud to Remus mohl takhle přes zdi soudit. Několik minut se pak zdola ozývala směsice hlasů, kterou už nebyl schopný rozluštit, ale nenamáhal se jít zjistit, koho to tam dole jeho rodiče obletují. Tušil, vlastně spíš doufal, že ví, o koho jde, ale to byly jen jeho pošetilé představy.
Převalil se na bok a přitiskl ucho ke zdi. Obývací pokoj byl přímo pod ním, takže by teoreticky mohl slyšet, co se tam pod ním děje, kdyby někdo tolik nedupal po schodech.
Než Remusovi došlo, že právě kroky na schodišti by ho měly zajímat víc, ozvalo se na dveře jeho pokoje zaťukání.
"Remusi?" Poznal matčin hlas. Poslední dobou se nejdřív zeptala, než vstoupila, po tom co… Nechtěl se k tomu vracet, už takhle byl dost ponížený.
"Dále," řekl zřetelně, ale bez jakéhokoli zájmu v hlase. Byl vděčný za chvíle, kdy jeho citové napětí přešlo do naprostého nezájmu. Byly to chvíle odpočinku, netrvaly dlouho a nebylo jich mnoho. A vypadalo to, že i tuhle mu někdo přeruší. Konkrétně nevítaný návštěvník.
Dveře se mírně pootevřely a paní Lupinová nahlédla pokoje. Vypadalo to, že si značně oddechla, když našla syna pouze ležet na posteli, a tak vstoupila. Chvíli si Remus naivně pomyslel, že přišla sama, ale pak se dveře otevřely dokořán.
Ten odvar ze Siriuse, který vešel k Remusovi do pokoje, se ani trochu nepodobal Siriusovi, jakého si pamatoval. Ramena měl podivně skleslá, oči zarudlé a vlasy pocuchané. Remus si ani nedělal naděje, že by byl tak zřízený jenom kvůli výčitkám svědomí. A taky že nebyl.
"Utekl z domova," řekla stručně paní Lupinová, protože Sirius se očividně do nějakého vysvětlování zrovna neměl.
"Chtěl jít za Jamesem, ale ten je s rodinou na dovolené, že je to tak, drahoušku?" Sirius sotva znatelně přikývl a pohled upíral k podlaze.
"Tak jsem mu nabídla, že u nás může zůstat, dokud… dokud se to u něj v rodině neuklidní."
"Už se k nim nikdy nevrátím," odsekával Sirius jednotlivá slova a Remus snad v jeho hlasu dosud nikdy neslyšel tolik agrese. Znal Blackovy, takže se mu ani nedivil, dokonce se přistihl, jak se Siriusem soucítí, pak se ale hned probral.
"Nevadí ti to, že ne, Remusi?" Matčin hlas už předem nepřipouštěl žádná odmlouvání, a tak Remusovi nezbylo než souhlasit. Stroze přikývl a pozoroval, jak si Sirius skládá kufr do protějšího rohu postele a paní Lupinová mu pomáhá uložit věci do volných polic skříně.
Remus byl rozervaný. Nevěděl, jestli se radovat, že Siriuse zase vidí, což bylo hodně zvrhlé, nebo jestli být naštvaný, že se bez pozvání vecpe do jeho rodiny, k čemuž se přece jenom nakonec přiklonil blíž a po zbytek dne se Siriusem neztratil ani slovo, jak už byl ostatně pomalu zvyklý. Dál se ho stranil a odmítal všechny pokusy o usmíření, které však přicházely stále střídměji. Čím dál tím víc to vypadalo, že jejich přátelství už vzalo za své. Při obědě seděli na opačném konci stolu a to samé při večeři. Sirius se během dne snažil co nejvíce pomáhat paní Lupinové, zaprvé proto, aby nepřišel do styku s jejím synem, a zadruhé, protože měl pocit, že by měl pomáhat, když se nad ním Lupinovi ustrnuli a poskytli mu dočasné přístřeší.
Paní Lupinová si samozřejmě všimla, že mezi jejím synem a Blackovic Siriusem není něco v pořádku, ale pamatovala si každou jejich hádku a věděla, že je to za chvíli přejde. A tak jim naschvál zadávala společnou práci, aby měli víc příležitostí se usmířit.
Remus z toho nebyl zrovna odvázaný. Všiml si matčiny strategie a byl rád, když konečně přišel večer a on mohl jít spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Raven Raven | Web | 12. září 2011 v 16:04 | Reagovat

Tak to je skvělej vývoj situace! Fakt...super :)) teď už jen ať se usmíří, abude to dokonalé...i když ne, to by pak nebylo tak napínavé...:D

2 Bromance Bromance | Web | 12. září 2011 v 16:20 | Reagovat

[1]: Fakt ti to přijde napínavý? Wow, to mě těší :D teď už se vlastně nic moc nestane, teda nic závratnýho. Takže díky :)

3 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 12. září 2011 v 18:10 | Reagovat

No, tak je to takovej napínák...ale je fakt, že prostě pěkně píšeš. A nápady taky jsou. Čekám, jak se to vvrbí, ale jen lituju Remuse, že se takhle cítí...:D Doufám, že je dáš konečně dohromady...bude to zase jen preslash, jak jsme tebe zvyklí, nebo nám to trochu okořeníš? :D

4 Bromance Bromance | Web | 12. září 2011 v 19:45 | Reagovat

[3]: Díky moc, vy jste na mě tak hodný :,)! Jinak to, co píšu, není preslash, ne? Preslash je jenom náznak vztahu nebo tak, ale já píšu spíš normální slash, kterej má ale vlastně blíž k preslashi než k PWP, takže třeba proti tvejm povídkám je to slabej odvar :D. Každopádně v týhle povídce PWP taky nebude, ale pusinky budou :D

5 chillychilly chillychilly | Web | 14. září 2011 v 18:42 | Reagovat

Tak jsem zvědavá, jak se to zvrhne nebo nezvrhne. A taky doufám, že se brzo chlapci udobří nebo že budou mít nějakou pěknou hádku :)
Ale doufám, že se Remus brzy přestane trápit, je to z Pobertů moje bnejoblíbenější postava a ty ho necháváš takhle trpět i ty jedna

6 Tigris Tigris | Web | 19. září 2011 v 17:55 | Reagovat

Copak se asi bude dít v noci? :-D Chudáci, oba dva.
P.S. Tvoje povídky se tak nehorázně dobře čtou!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama