Otče!

3. srpna 2011 v 12:00 | Bromance
Krátká povídka, která sahá až ke kořenům Dracovi zášti k otci.
Pár: LM/SS, LM/DM



Maminka zase pláče. Na pohovce. Neodpovídá mi, když se jí ptám, co se jí stalo. Jen pláče.
Přišel jsem k ní. Přitáhla si mě k sobě a objala mě.
"Mami?" Mám rád maminčinu vůni.
"To nic, Draco." Po tváři jí stékají slzy. Padají mi do vlasů. Studí to.
"Nic se neděje." Nevěřím jí. Můžou lidi plakat, když se nic neděje? Zeptal jsem se jí.
Neodpověděla.
Tatínek říká, že pláčou jen slabí lidé. A taky říká, že mu nemám říkat tatínek. Kde je?
"Kde je tatínek?"
Otec, Draco. Otec. Správně.

Maminka pláče ještě víc.
Někdo sbíhá ze schodů. Strýček Severus. Ne, jen Snape. A za ním - otec.
"Už jsem řekl," zavrčel Snape. Mračil se. On se vždycky jen mračí.
Otec na něj křičel.
"Teď odcházíš, ale když sis potřeboval vybít stesk po tý mudlovský šmejdce, která ti než se dostala pod drn stejně ani jednou nedala, tak to jsem ti byl dobrej, co?" Otče, mluvit se má spisovně.
"Říkal sis, párkrát ojedu přítele, a pak až mě to přestane bavit se prostě zdejchnu? Ne, počkat, ty jsi mi to vlastně přišel slušně oznámit. Luciusi, promiň, už na to nemám sílu." Nerozuměl jsem tomu, co tatínek říkal. Ale asi to bylo něco ošklivého, protože Snape se pořád mračil, a pak řekl:
"Ano, nemám na to už sílu. Drásá mě to." Co znamená drásá? Začíná to na stejná písmenka jako moje jméno. A mě už je jeden prstíček, druhý, prstíček, třetí prstíček a skoro čtvrtý prstíček let. Ukázal jsem to mamince, ale ona se koukala na otce a strýčka Severuse, kteří stáli v chodbě a pořád si povídali.
Tohle je malíček, tohle prsteníček, tohle prostředníček, tohle… ukazováček. A tohle? Aha, palec.
Dohromady je jich pět.
"Tak si běž." Ozvala hlasitá rána. Otec se strýčkem Severusem stáli u sebe opření o stěnu. Hodně blízko u sebe. A obličeje měly taky blízko. Jako když mi maminka dává pusu na dobrou noc. Asi si taky dávali pusinku, třeba na rozloučenou, protože pak tatínek - otec - otevřel dveře a strýček Severus vyběhl ven.
Pořád se mračil. A tatínek taky.
Přišel k nám a dlouho se díval na maminku, která pořád plakala, ale taky se na něj dívala. Potom se otočil ke mně. Usmál se. Taky jsem se na něj usmál a ukázal mu, kolik jsem napočítal na prstíkách. Tolik mi je!
"Ano, Draco, už jsi velký chlapec."
"Ne!" To byla maminka. Znovu si mě přitáhla k sobě.
Tatínek se na ní zamračil. Chytil mě za ruku. Bolelo to.
"Pojď se mnou, Draco."
Nechtěl jsem s ním jít. Chtěl jsem být u maminky.
"Pojď, říkám."
Táhl mě do schodů. Pak k sobě do pokoje.
Bolí to!
Otče...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 3. srpna 2011 v 13:37 | Reagovat

Řekla bych, že Draco je tady tak úžasně nechápavý...krásně si vystihla to, jak se asi při týhle scéně může cítit pětiletý dítě xD

2 paní archivová paní archivová | Web | 3. srpna 2011 v 17:09 | Reagovat

Ou.. do hajzlu, tohle se mě docela dotklo. Příjemně jako povídka, děsivě jako představa.

3 Bromance Bromance | Web | 4. srpna 2011 v 14:58 | Reagovat

[1]: Díky, bylo pekelně těžký to napsat aspoň trochu uvěřitelně :)
[2]: To jsem ráda, že to zapůsobilo :)

4 chillychilly chillychilly | Web | 5. srpna 2011 v 16:08 | Reagovat

Ah, tak tohle bylo asi to nejlepší, co jsem od tebe zatím četla... A to počítám i to drabble s Remusem a Severusem a tak. Bylo to... nádherné říct nemůžu ačkoli to nádherné bylo, ale obsah byl v pravdě děsivý, takže... Opravdu se mě to dotklo a zaujalo na nejvyšší možnou míru. Narcisina bezmoc byla dokonalá,Luciusova krutost a ledovost úžasná a Dracova dětská naivita brilantní

5 Bromance Bromance | Web | 6. srpna 2011 v 17:08 | Reagovat

[4]: Tak takovýhle komentáře asi přivedou moje sebevědomí zpátky k životu :) díky

6 Guenon Guenon | Web | 11. ledna 2012 v 18:31 | Reagovat

ou-em-... Ne, vyvolávat bohy nestačí. Tohle bylo kurva geniální! (promiň, já jen, že...)
Prostě to bylo tak silné, tak opravdové a tak... Ach! A ty prstíčky let a pak velkých chlapec - úplně jsem se u toho kroutila. Geniální.
Narcissa byla perfektně vystižená, Draca bych snědla a Lucius - pravý a nefalšovaný, tak úžasně krutý a přesně ten, kterého miluju.
Páni.
Vážně báječná práce.

7 Bromance Bromance | Web | 11. ledna 2012 v 21:40 | Reagovat

[6]: Tohle se tak krásně čte :-D děkuju moc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama