29. srpna 2011 v 10:25 | Bromance
První kapitola k mojí nový kapitolovce. Tak kohože to Sirius přivedl do rozpaků?
Jo a tady máte jeden můj trefný postřech: je tady konec prázdnin, bůůůů! Ústav už čeká!
Ale teď už se pusťte do čtení, je to kratičký :)
A chtěla bych poprosit AlineDaryen, aby mi do komentářů napsala svůj mail, protože nemám profil v Outlooku a ono se to v něm automaticky otevírá z toho záhlaví komentu. Jestli bys teda chtěla bejt můj beta reader, tak se ozvi :)
Ani jeden z nich se nezmohl na nic jiného, než na bezduché civění na toho druhého. Oba dva měli rty pootevřené v neslyšném zděšení a tváře celé znachovělé - tak trapná byla celá ta situace.
Nespouštěli ze sebe zrak, jen Sirius dál mrkal, jako by doufal, že se tím probere z noční můry. To by pomohlo, nebo by se mohl ještě štípnout do ruky, ale na to byl příliš zaskočený. Musí to být sen! Merlin by to přece nenechal zajít tak daleko…
Políbil před celou školou kluka. Políbil před celou školou svého kamaráda. Políbil před celou školou Remuse Lupina!
Celé tohle Siriusovo geniální shrnutí situace trvalo pouze několik vteřin. Bylo mu jasné, že musí něco udělat, nějak celou tu aféru zlehčit. A proto hned vyskočil na nohy a zvedl ruce nad hlavu. Když publiku došlo, o co se snaží, začali všichni uznale tleskat a nadšeně pískat. Sirius udělal pukrle a přijímal poplácávání po zádech mimo jiných i od Jamese, který byl zprvu stejně zaskočený jako ti dva, ale teď se neubránil záchvatům smíchu.
V celém tom rozruchu Remusovo zaskočení úplně zaniklo. Seděl dál v trávě a prsty se nevěřícně dotkl rtů. Nikdo si ho nevšímal, všichni obletovali Siriuse, a tak se nemusel bát, že jeho mírný úsměv někdo zahlédne. Pak ale Sirius obrátil svou pozornost zpět na něj.
"Reme," začal a jen těžko se z jeho hlasu dalo vyčíst počáteční ztrapnění. Remus si však všiml, že tam z něj ještě trochu zbylo, měl Siriuse dokonale přečteného, vyznal se v něm jako nikdo jiný. Teď se ale otočil se k němu a čekal na jeho další slova.
"Byla to jenom hra," zasmál se Sirius. "Promiň."
Remusovi se zhoupl žaludek. Jistě, byla to jen hra. Samozřejmě, Sirius to nechtěl udělat, protože to byla jenom hloupá hra, a teď se mu za to omlouvá. Už se to víckrát nestane...
"Samozřejmě," hlesl Remus v odpověď. Nato se zvedl ze země, naposledy se podíval na Siriuse a hlouček lidí kolem něj a rozběhl se směrem ke hradu.
V tu chvíli byl snad Sirius zaskočený ještě víc než před chvílí. Jestliže totiž Remus do Siriuse viděl, neznamenalo to, že je tomu tak i naopak. Sirius se za ty roky dosud nevyznal v Remusových náhlých pohnutkách a už vůbec nedokázal rozluštit jeho pocity. Proto byl teď tak vyvedený z míry, když se jeho nálada tak náhle přehoupla z překvapení a pocity trapnosti do strohého odseknutí a skoro až ublíženého odchodu.
Siriuse to dokonale zmátlo, neměl však čas nad tím nějak déle přemítat, kdosi ho znovu vtáhl do hry.
Ne večeři se Remus neukázal. Sirius se tedy rozhodl, že si s ním promluví na pokoji. Teď už mu bylo jasné, proč ho to tak vzalo. On se vždycky cítil nesvůj, když by středem pozornosti. To byl tedy první faktor. A ten druhý? Ten byl zřejmý, vždyť i Sirius se cítil pár vteřin trapně, což se mu běžně nestávalo, ale samozřejmě že za to mohl ten polibek. Ani se Remusovi nedivil, že ho to tak vzalo. Teď se asi musí bát, že si o nich ostatní budou šeptat jako o teplouších, o gayích, ale vždyť - jak už jednou podotkl - to byla jen hra. Nikdo to nesmí brát vážně. Kdyby chytil nějakou holku, taky by se nad tím nijak nepozastavila, protože by moc dobře věděla, že Sirius to s ní nemyslel vážně, vlastně spíš že Sirius to nemyslí vážně s žádnou…
"Tichošlápku?" Siriusovi kdosi poklepal na rameno. Otočil se a spatřil Jamese.
"Jdeme?" zeptal se. Sirius mlčky přikývl, nechal na stole zbytek své večeře a zamířil za Jamesem a Peterem, který se vyčerpaný vrátil ze svého trestu.
Ukázalo se, že Remus není ani ve společenské místnosti, což Siriuse moc neudivilo. Chápal, že asi chce být sám, a proto hned vyběhl po schodech do pokoje. Překvapilo ho ale, že ani tam Remus nebyl. Přepadly ho obavy. Že by snad… Ani se radši nedomýšlel, co všechno by byl Remus schopný udělat, když vtom do pokoje vtrhl James s Peterem. Plácli sebou do postelí azřejmě jim nedělalo žádné vrásky, že Remuse nevidí, což Siriuse trošku falešně ukolébalo. Určitě bude v knihovně, nebo v kuchyni. Do večerky se vrátí.
"Co ty a Peggy?" začal po chvíli nevinně James. Siriuse to vytrhlo z bezcílného bloumání a byl za to poměrně rád.
"Nebudeš dneska potřebovat plášť? Je krásná noc a ona vypadala tak svolně…" Sirius se pro sebe usmál. Jo, to vypadala. Vlastně nejenom to. Byla k nakousnutí… Jenže on měl teď v hlavě myšlenky na něco úplně jiného. To už se ale James natahoval ke svému kufru.
"Na, puč si ho a zatáhni jí někam k jezeru. Řekl bych, že na tebe stejně už čeká a - " vtom se zarazil a začal znovu zuřivě přehrabovat své věci.
"Není tady," zarazil se, ale hned mu všechno došlo. "Remus si asi zase dopřává jednu ze svých nočních pochůzek po hradu. Holt máš smůlu, kamaráde," dodal k Siriusovi, které mu se však mírně ulevilo, že má aspoň výmluvu, proč se s Peggy nemůže setkat. A taky ho uklidnilo vědění, že Remus se prostě jen toulá chodbami jako už tolikrát. Vrátí se jako obvykle s půlnocí.
Konečně mohl jít v klidu spát.
Jakmile ale zavřel oči, znovu se mu v hlavě promítla celá ta situace u jezera. Vybavil si, jak sladce chutnaly Remusovi rty a jak strašně toužil líbat je víc a víc. To bylo ovšem jen do chvíle, než zjistil, s kým má tu čest. Teď by se do toho znovu nehrnul, přesvědčoval sám sebe.
Poslední myšlenka, než upadl do neklidné spánku, však patřila jejich polibku a dychtivosti po tom udělat to znovu.
Takhle se to čte teda ale fakt blbě, když je to celé tou svítivou modrou...TT