V krvi

23. června 2011 v 12:00 | Bromance
K napsání téhle povídky jsem se inspirovala u Chillychilly. Pár Regulus/Sirius jsem nikdy předtím nečetla ani nepsala, ale musím říct, že mě po přečtení její povídky ...Vína zaujal. Jejich vztah mi přijde něčím originální a zvláštní, že jsem tohle prostě musela napsat, i když to není nijak zvlásť dějově obsáhlý a je to spíš takový preslash. Prostě mě jen tak napadlo, jak se asi dostal Regulus ke Smrtijedům, a tak jsem napsala tohle. Mohla za to jeho povaha, nebo i něco jiného? Asi tam mám nepřesnosti (určitě tam mám nepřesnoti), co se týče časových údajů - třeba to, že Sirius se už asi po škole s bratrem u nich doma nepotkal, když předtím utekl -, ale snad mi to odpustíte. Taky jsou možná chvílema OOC, ale na to už asi žádnou výmluvu nenajdu :D.
Pár: SB/RB
Jo a až tohle budete číst, tak budu v Řecku (doufám, nechci to teď 14. 6. zakřiknout :D), takže za komentáře zase děkuju předem. Doženu to, až přijedu. :)


"Siriusi?" zašeptal Regulus do tmy. Seděl v jeho pokoji na nepohodlném gauči a kolem něj vládlo naprosté ticho, jen z chodby bylo slyšet až depresivně monotématické tikání hodin. Tik tak. Tik tak.
"Poslouchej mě," řekl potom se znatelnou odhodlaností v hlase. Jakmile to však vyřkl, uvědomil si, že by na něj měl jít opatrněji. Chvíli nervózně žmoulal cíp deky, kterou přes sebe měl přehozenou, a pak konečně promluvil.
"Prosím."
Siriusova peřina se dosud zvedala v pravidelném rytmu mělkých nádechů a výdechů, ale teď se najednou přestala hýbat, jak tělo pod ní ztuhlo. Sirius zadržoval dech a Regulus by přísahal, že slyšel, jak zaskřípal zuby.
Dobře, musí to jí ještě jinak. Křečovitě sevřel oči a vydechl: "Omlouvám se."
Nechat se pokořit… A zvlášť v takovéhle situaci! To Sirius by se měl přeci omlouvat!
No dobře, asi ne, ale vždyť mu do cizích věcí nic není a neměl by po nich pátrat. Za následky si pak vždycky ponese zodpovědnost sám, to mu muselo být už od začátku jasné. Kdyby nehlídal Reguluse na každém kroku, tak by se to ani nedozvěděl a věci by byly jako dřív. Kdyby už nechal té směšné role staršího bratra, mohl dál žít v blahé nevědomosti. Kdyby nebyl tak žárlivý, obešla by se to bez jakéhokoli většího divadélka.
Kdyby, kdyby, kdyby… Lákavá kdyby.
Jejich matka na ně měla takové hezké pořekadlo. Kdyby byly v - Regulus se to neopovažoval dokončit. Ať už byl podle Siriuse jakkoli bezcitný, sprostě nikdy nemluvil a za živa se k tomu nesníží. To bylo jeho nevyslovené pravidlo, jenže teď to vypadalo, že ho bude muset porušit. Ať už mu konečně odpoví! Tahle nevědomost byla příšerná.
"Odpustíš mi?" Ve svém hlase postřehl tolik proseb, až se málem znechuceně otřásl. Až takhle daleko to zašlo. Prosil o odpuštění a věděl, že jestli se mu ho nedostane, bude si muset vyškubat samou bezmocí vlasy. Celé ty roky bral Siriuse - Siriusovi blízkost - jako samozřejmost, ale teď když o ní měl přijít, pocítil neuvěřitelnou prázdnotu. A taky neukojenou zvířecí touhu po nahém těle, kterou však potlačoval, protože ta by mu v přemlouvání bratra moc nepomohla. Vypadalo by to pak, že si ho chce udobřit jenom kvůli vlastním potřebám. Kvůli každé noci, které spolu probděli. A to nechtěl. Navíc to vlastně ani nebyla docela tak pravda.
"Přísahám, že už se to nikdy nebude opakovat," řekl tiše, jako by se styděl za to, co mu nalhává. I když slovo nalhává by nebylo dost přesné. Nelhal mu, jenom prostě nedokázal zaručit, že nic takového znovu neudělá. Pokušení bylo vždycky příliš veliké, když byl Sirius se svými kamarády pryč a Regulus sám doma. Prázdninové večery sváděli k hříchu.
Ale bude se alespoň snažit svůj slib dodržet. Bude to tvrdá zkouška…
"Zatraceně," vypravil ze sebe zoufale. Očima spočinul na trámoví. Proč musí být oba tak tvrdohlavý? Pak stočil pohled k Siriusově posteli. Stále ležel na boku - k Regulusovi zády - a stále mlčel. Jeden z nich bude muset prostě ustoupit a s ubíhajícími minutami začínalo být jasné, který.
Regulus shodil nohy z pohovky dolů. Zavrtěl prsty na nohou. Stačí jenom pár kroků.
Na chvíli nohy položil na koberec, ale pak je zase stáhl, jako by se spálil. Přece nebude ustupovat staršímu bratrovi. Vždycky to bývá naopak, tak proč to měnit? Jenže - i když to nerad přiznával - teď ležela vina na něm. Bude už konečně muset potlačit svou nabubřelost, které měl v krvi sice méně v porovnání se svou matkou, ale přeci jenom ji nezapřel.
Znovu došlápl na zem. Zvedl se z kanape a udělal jeden váhavý krok. A pak další, až podlaha zavrzala. Došel až k Siriusově posteli. Ten se, když vycítil bratrovu blízkost, stáhnul do sebe, ale Regulus to nevzdával.
Opatrně vklouzl pod Siriusovu peřinu. Jen necelou vteřinu mu trvalo, než se odhodlal k dalšímu kroku. Přitiskl se k Siriusovi a ovinul mu ruku kolem těla. Dlaň mu položil přesně na místo, kde mu tlouklo rozrušené srdce. Obličej mu zabořil do vlasů černých jako všudypřítomná tma a zhluboka se nadechl. Vůně vzpomínek.
Uvědomoval si, jak paradoxní celá ta situace je. Když byli malí, bylo to vždycky naopak. Starší utěšoval mladšího. Starší šel pro odpuštění i omluvu k mladšímu. Starší líbal mladšího do vlasů. Teď se jejich úlohy vyměnily. Bylo to zvláštní. Vzrušující.
"Udělal jsem chybu," zašeptal Siriusovi do zátylku. Ten se zachvěl, ale stále neodpovídal. Neřekl jediné slovíčko, které by ukončilo Regulusovu vnitřní bitvu mezi zdravým rozumem a povahou zapsanou v genech.
"Tak už mi, prosím, odpust!" Skoro zavyl.
Už myslel, že se odpovědi znovu nedočká, když vtom náhle přišla.
"Proč jsi to udělal?" Sirius zněl ublíženě a zuřivě najednou. Smrtelná kombinace.
"Chtěl jsem to zkusit," přiznal se Regulus. Když pokračoval, na tváři měl ruměnec: "S holkama je to taky dobrý…" Jeho věta visela ve vzduchu a Siriusovi roztřásla bradu. Věděl, že se choval zbaběle, ale nemohl si pomoct. Regulus mu to navíc nijak neusnadňoval. Rty měl až nebezpečně blízko u jeho krku. Jeho dech ho šimral.
"Asi si ale mladý pán neuvědomoval, že tím někomu může ublížit," procedil Sirius mezi zuby a pokoušel se vymanit z jeho objetí. Nešlo to, přeci jenom ty časy, kdy byl o hlavu větší a vůbec silnější než Regulus, byly už pár let minulostí. Teď na tom byly pomalu stejně, ale Siriusem cloumalo stále vetší zoufalství, a tak nedokázal přinutit svaly, aby pořádně pracovaly. Do prdele!
Vtom ucítil na krku letmý dotek. Regulusovi rty tam na chvíli spočinuly, ale pak se obezřetně odtáhl. Čekal, co se stane.
"Nech mě, ty… děvko!" vkřikl Sirius a vyskočil z postele. Než se však nadál, Regulus ho stáhl zpátky a uvěznil pod svým tělem.
"Přiznal jsem svojí chybu a omluvil se, co ještě chceš?" zavrčel bratrovi do obličeje.
"Pust mě," vyprskl v odpověď.
"No prosím! To bude stačit k tomu, abys mi odpustil?"
"Ne! Nebudu spát s někým, kdo si to rozdá s první holkou, na kterou narazí, jenom aby zjistil, jaký to je," zakřičel a zuřivě se vzpouzel.
"Fajn!" vybuchl Regulus.
Ve skutečnosti toho chtěl říct mnohem víc. Třeba to, že už má všeho plné zuby, že už dál nesnese takovýhle život a že se už nechce přetvářet. Tohle byla poslední kapka.
Rozzuřeně vyběhl z pokoje a práskl za sebou dveřmi.
*
"Pane, dovolte, abych se k vám přidal." Byla to jen bezmocná prosba, ale byla vyslyšena.
Vítej, nová budoucnosti. A ty, minulosti? Táhni k čertu!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mafii Mafii | Web | 23. června 2011 v 14:08 | Reagovat

Páni, to bylo... velmi zajímavé, ale zárověň krásné!

2 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 24. června 2011 v 7:29 | Reagovat

Jé, Regulusi, máš novou fanynku! Jo a jinak - u mě je to taky poprvé co čtu tenhl pár a musím říct, že se mi moc líbí ;D Budu si muset přečíst tu povídku od Chilly...
Pěkný to bylo, jen co je pravda! A takový....romantiký ;D

3 Bromance Bromance | Web | 26. června 2011 v 8:56 | Reagovat

Celou dovču mě užíralo, že si nemůžu přečíst další povídky s tímhle párem, ale hned po příjezdu jsem si řekla, že si nějaký hezký najdu. Jdu na to :D a dík za komenty

4 chillychilly chillychilly | Web | 29. června 2011 v 9:09 | Reagovat

Ten začátek a konec se mi líbil a dostával mě, ve chvíli, kdy Sirius promluvil byli oba dva tak trochu OOC, ale ten konec to zase krásně napravil. Krásné to bylo a ze začátku mrazivé.
Jinak, co je to za vražednou anketu? Co mám asi tak dát? Brumlu nebo to, že hledá Luciuse? (hmm, Luciuse podle techniky? takže je obejde všechny a pak ukáže na toho, co byl nejlepší? :) )

5 Bromance Bromance | Web | 29. června 2011 v 11:52 | Reagovat

[4]: Díky za chválu a k tý anketě... :D Voldy by asi neukázal na nejlepšího - zkritizoval by je všechny a ještě přidal nějakou tu kletbičku, co se nepromíjí :D tak to vidim já, ale mělo to bejt jakože zkouší každýho, dokud nenajde Luciuse (podle čeho to si musíte domyslet ;D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama