Don't hold your breath II.

23. května 2011 v 15:00 | Bromance
No a tady je druhá a zároveň poslední část. Krátký, co? No jo, fatazie je nedostatkový zboží..:D Ale jestli vás opravdu zajímá, jak tahle povídka dopadne, tak neváhejte a čtěte :)



"Víš, co by mě ale zajímalo víc?" zeptal se pomalu a táhle Siruse. Pak se od něj trošku potácivě odvrátil a přesunul svou pozornost k Remusovi.
"Zajímalo by mě, jak asi líbá náš nesmělý přítel," zachechtal se a celou váhu přenesl na Remusův hrudník.

"Jak líbáš, Lupine?"
Remuse byl zaskočený. Chtěl Jamese odstrčit, ale nešlo to snadno, jak si představoval. Ten ho totiž přitlačil ještě blíž k čelu postele a odřízl mu tak jakoukoli únikovou cestu.
"Předveď mi to," zašeptal mu těsně u pootevřených rtů.
Sirius je nechápavě pozoroval, hlavu nakloněnou ke straně, v ruce poloprázdnou flašku. I jeho reakce už byli díky whisky značně pomalejší, a tak mu zprvu úplně nedocházelo, o co že se to James vlastně snaží.
Přesně o jeden vyděšený úder Remusova srdce později James přitiskl své rty k těm Remusovým.
Hladově ho políbil, zaklesl se do něj jazykem, když vtom Remus vymrštil ruku a udeřil Jamese do tváře. Ten se bolestně stáhl a šokovaně si přiložil ruku na zčervenalou tvář.
"To bolelo," řekl dotčeně. Remus ho zadýchaně pozoroval a vzápětí si přiložil prsty ke rtům. Byly skoro stejně červené jako obrys jeho ruky na Jamesově tváři.
"Promiň," řekl tiše. James ho ale neposlouchal a otočil se od něj zpátky k Siriusovi. Naklonil se k němu.
"Ty mě nezklameš, viď," řekl prosebně. Sirius loupl pohledem po Remusovi - ten byl stále příliš vyděšený, než aby cokoli vnímal - a pak se zvedl z polštáře, položil Jamesovi ruku kolem krku, přitáhl si ho blíž a políbil ho. Naléhavě, toužebně a s náležitým prožitkem. Zuby trestal Jamesovi rty, když zašly příliš daleko. Sirius je tady ten, kdo bude určovat pravidla. Má přeci narozeniny.
A tak to byl také on, kdo jako první jazykem pronikl do úst toho druhého. Přejel jím po Jamesovu patru, a pak zas nechal jeho, ať nedočkavě zopakuje jeho pohyby. Potom krajně bolestivě skousl Jamesův spodní ret. Vdechl mu teplý vzduch do úst a vzdychl, to celé za doprovodu Remusova zmateného pohledu - seděl jako v transu. Nemohl uvěřit tomu, co vidí. Jeho dva nejlepší kamarádi…
A znovu jim záviděl. Což ho znovu udivilo.
Chtěl křičet. Uvnitř jeho hrudi se vzdouvala vlna čiré závisti a žárlivosti, která se, když vyjde na povrch, změní v záchvat zuřivosti. Nikdy předtím to nezažil, ne tak silně. Toužil popadnou Jamese za vlasy, praštit s ním o zem, kopnout ho do břicha, do obličeje a… políbit Siriuse.
Zahodil skoro prázdnou láhev a zvedl se na kolena.
"Nech ho na pokoji," zakřičel na Jamese. Vzápětí ho chytl za vlasy v zátylku, do kterých ještě před chvílí Sirius lačně zaplétal prsty, a zatáhl ho za ně do zadu. James se odlepil od Siriusových rtů a sykl.
"Co to, sakra -"
Remus ho odstrčil stranou a natáhl se k Siriusovi. Bez jakéhokoli odmítání se mu Sirius podvolil a naklonil se k němu. Pohlédli si do očí, oba dva zhluboka oddechovali, oba dva z jiného důvodu. A to právě Remuse mrzelo. Zvedl ruku a jedním prstem se dotkl Siriusových opuchlých rtů. Žárlivost ho přinutila udělat další krok.
James zatím ležel na podlaze, u nohou rozlitou whisky. Potácivě se postavil a narazil do své postele. Vzápětí se na ní unaveně a rezigovaně zhroutil.
"Jen si cukrujte, hrdličky," řekl zahořkle do polštáře a vzápětí už bylo slyšet tiché a pravidelné chrápání.
Remus přiblížil rty k Siriusově zarděné tváři. Chvíli jimi na ní spočinul. Jejich prsty se mezitím nevědomky propletly. Pak se Remus odtáhl a znovu se zadíval do Siriusových touhou rozšířených očí. Vlasy mu padaly do tváře, Remus mu je zastrčil za ucho. Když se ho dotýkal, připadal mu tak křehký.
Sirius se pod jeho doteky třásl. Týraly ho.
Ještě chvíli ale vydrží.
Remus sjel prsty po jeho krku. Pomalu a zlehka. Trýznivě a nemilosrdně. Pak se přesunuli k límečku Siriusovi košile. První dva knoflíčky už mu rozepnul James a závist pomohla Remusovi rozdělat i třetí. Bříšky prstů přejel po Siriusově klíční kosti. Zaujatě sledoval jejich opovážlivou cestu a celou tu dobu cítil ve tváři Siriusův pohled.
Vtom Sirius zvedl ruku a rychlým pohybem chytil Remuse za zápěstí. Jejich pohledy se opět setkaly. A nebyly jediné. Vzápětí se setkali i jejich rty. Remusovy silně nezkušené a Siriusovy vyhladovělé. Spojili se v jeden dokonalý polibek plný něhy, ale zároveň touhy. Plný nevinnosti, ale zároveň vášně. Polibek plný protikladů, ale přesto tak ucelený city těch dvou.
Ve změti doteků a polibků pak ubíhali poslední minuty Siriusových narozenin.
"Všecho nejlepší," vydechl Remus Siriusovy do vlasů, zatímco on mu polibky zahrnoval krk a obnažená ramena.
Byl ohleduplný, nespěchal. Věděl, že pro Remuse je to všechno, úplně všechno, poprvé, jenže on, Sirius, už měl několik podobných zážitků za sebou. Ale jen podobných. S tím, co prožíval právě teď, se totiž nic nedalo srovnávat.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Za oknem se ozýval první ptačí zpěv.
"Ticho," zachraptěl zoufale James. Stěží se stačil rozkoukal a už mu lebkou projela šílená bolest.
"Třeští mi hlava," ozvalo se z Peterovi postele. "Asi jsme to s tím alkoholem trochu přehnali."
To už se probral i Remus. "To si nemyslím," usmál se ve své posteli a zadíval se zasněně na nebesa.
"Souhlasím s Remusem," zívl Sirus.
"Byly to moje nejkrásnější narozeniny a vděčím za to právě alkoholu."
Otočil se na bok a zadíval se na Remuse ponořeného ve vzpomínkách na včerejší večer, včerejší noc. Vzápětí se i on na Siriuse otočil a vytáhl jednu ruku zpod peřiny. Spustil ji volně z postele a Sirius se pro ní natáhl. Na vteřinu se jí dotkl, ale pak mu do hlavy vystřelila bolest. Bolestně ucukl a prsty si zajel do vlasů
"Dobře, žádný prudký pohyby," zasmál se. Pak se otočil zpátky k Remusovi s drobnou výčitkou v očích.
"Tebe hlava nebolí?"
Remus se rošťácky pousmál. Chvíli mlčel, a pak přeci jenom řekl:
"Já včera vůbec nepil. James si dal za dva."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Raven Raven | 23. května 2011 v 17:09 | Reagovat

Skvělé! Vážně super :) Takový skvělý konec....ách. (ehm, je mi líto, ale na víc se momentálně nezmůžu)

2 Bromance Bromance | Web | 23. května 2011 v 17:18 | Reagovat

[1]: To "ách" mi stačí :D

3 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 23. května 2011 v 19:31 | Reagovat

Tak...první sice už nejsem, ale co už. Je to úžasné, dokonalé, ucelená...blá,blá,blá..a to, jak jsi popisovala ten jejich polibek se mi moc líbilo. Píšeš moc pěkně ;D

4 paní archivová paní archivová | Web | 24. května 2011 v 13:59 | Reagovat

Takže Remus to zvládl :) Také mám nutkání udělat výmluvné: ách.. Mmm, bylo to vážně rozkošné/dráždivé :)

5 Bromance Bromance | Web | 24. května 2011 v 14:40 | Reagovat

Dík holky :) já se asi začnu červenat :D

6 tigris tigris | Web | 24. května 2011 v 16:38 | Reagovat

Opravdu senzace! Mají pravdu; konec je fakt úžasný.
P.S. ách :-D

7 chillychilly chillychilly | Web | 29. května 2011 v 9:00 | Reagovat

Teda, Remus se nezdá. Bylo to úžasné, úplně jsem to před sebou viděla. Dokonalý popis, ke kterému jsi přidala jseště něco a společně to vše vytvořilo dokonalý celek.
nádherné, nic víc ze mě dneska prostě  nevyleze

8 Bromance Bromance | Web | 29. května 2011 v 9:14 | Reagovat

Opravdu mockrát díky :) jste zlatý!!

9 Azrea Azrea | Web | 12. dubna 2012 v 22:24 | Reagovat

Reme ty mě dostáváš *popaveně vrtí hlavou*.
Bromance, pěkný nápad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama