Don't hold your breath I.

19. května 2011 v 11:00 | Bromance
Po dlouhé době je tu zase kapitolovka, ale moc si neslibujte - je to vlastně jenom trochu delší povídka rozdělená na dvě části :P. Děj není nijak extra originální, jak už se to tak stává, protože vymyslet něco neošoupanýho je čím dál tím těžší.
Ale k ději: Sirius má narozeniny. Pobertové samozřejmě náležitě oslavují, ale v jeden moment se to všechno tak nějak zvrtne. Kdo s kým nakonec skončí?
Snad se bude líbit, není to nic světobornýho :)


"Tákže," protáhl obřadně James. Ve tváři měl vážný výraz, ústa stažená.
"Sešli jsme se tu, vážení a mílí přátelé," - dramaticky zavřel oči a hlavou přikývl ke straně - "abychom svou přítomností uctili jednu nesmírně důležitou událost." Spojil prsty v zamyšleném až zasmušilém gestu. Očima soustrastně přejel po místnosti. Sirius, Remus i Peter zadržovali smích.
Pomalými a rozvážnými kroky přecházel po pokoji a tichý klapot se odrážel od stěn.
Pak se zastavil a dál prohluboval mlčení. Pak vteřina, dvě...
"Sirius slaví narozeniny," vykřikl najednou a vrhl se na překvapeného Siriuse. Svalil ho na postel, popadl polštář a bouchl ho s ním do obličeje. Sirius se přidušeně zasmál a sáhl po polštáři z Remusovi postele. Vrátil Jamesovi ránu a zasedl mu hrudník.
"Vzdej to, Pottere, na mě nemáš." James se svíjel v záchvatech smíchu.
"Lechtáš," vyprskl. Sirius zvedl obočí.
"Opravdu? To mě ale mrzí," řekl rádoby smutně a začal Jamese šimrat ještě víc. Prsty mu zajel pod košily a přejíděl mu jimi po žebrech. Nahoru, dolů.
"Pomoc," křičel James mezi smíchem. "Počkej... Dobře," zajíkl se, "vzdávám se, slyšíš?"
Sirius slyšel, ale neposlouchal.
"Co dostanu, když přestanu?" zeptal se zvědavě, ale lechtat nepřestal.
"Cokoli… cokoli," hýkal James. "Pomoc, Remusi."
Remus seděl u Petera na posteli a s trochu nepřítomným úsměvem sledoval ty dva. Byl zvyklý na to, že se takhle škádlili. Nic víc, nic míň.
Vlastně ano. Občas jim záviděl. S ním se nikdy Sirius takhle nepral. Poplácal ho po rameni, podal mu ruku, ale tohle?
Peter se naopak smál na celé kolo. Skandoval cosi, co zaniklo v Jamesovu a Siriusovu smíchu.
"Už přestaň… prosím." James už smíchy skoro ronil slzy. Snažil se ze sebe Siriuse setřást, odstrkoval jeho ruce, ale záchvaty smíchu mu příliš ubíraly na síle.
"Dám ti… heh… dárek," škubal sebou. Sirius na chviličku přestal.
"Dárek?" zamyslel se s úsměvem. "No, to by šlo." Naposledy přeběhl prsty po Jamesových žebrech a vyskočil z postele.
"Sem s ním."
James si narovnal košili a odpotácel ke své posteli. Zvedl deku, která na ní ležela a padala až k podlaze a vyhrnul jí nahoru. Zabořil ruku pod postel, chvíli slepě šmátral, a pak to konečně našel. Pohodil hlavou, aby si odhrnul vlasy spadané do obličeje a zamířil k Siriusovi, ruce s dárkem za zády. Odkašlal si.
"Milý a zákeřný Siriusi," pronesl už zase teatrálně. "Všechno nejlepší." S těmito slovy mu do rukou vrazil klubko šály. Siriusovi trochu povadl úsměv, jak si šálu prohlížel. Převracel ji v rukou. Na šálu byla neobvykle těžká. Pohlédl na James, který se křečovitě usmíval.
"Rozmotej jí," pobídl ho. Sirius začal nedůvěřivě odmotávat kusy pruhované pletené šály.
Když už měl rozmotané dobré dva metry, dostal se konečně k jádru věci. Kriticky jí potěžkal, pročetl etiketu, a pak se teprve otočil na Jamese.
"Díky," vzal ho kolem krku a zasmál se.
"Ročník 1870, kamaráde," vysvětloval James, když si Sirius dál se zájmem prohlížel láhev ohnivé whisky.
"Dalo mi práci ji sehnat."
Sirius celý zářil.
"Hned jí načnem," navrhl.
"Počkej s tím ještě," opáčil prozíravě Remus. Přešel ke svému nočnímu stolku a odemkl zásuvku. Vytáhl obdélníkový balíček a zamířil k Siriusovi.
"Je to taková drobnost," vysvětloval hned nesměle. Potřásl Siriusovi rukou a podal mu svůj dárek.
Sirius hned podle tvaru správně odhadl, že tentokrát o alkohol nepůjde. Natrhl zažloutlý balící papír a pomaličku pod něj nahlížel. Hmm, přesně jak tušil. Knížka, došlo mu, když zahlédl její vázaný hřbet. U Remuse nic nečekaného.
Už si připravoval falešné nadšení, když vtom uviděl nadpis. Remus zatím nervózně přešlapoval z nohy na nohu.
"Příručka pro kutily?" podivil se. Remus odpověděl do podlahy.
"Chtěl si přeci dělat na té létající motorce…"
"Jasně," zaradoval se Sirius a zběžně knížku prolistoval. Uviděl tisíce vysvětlivek, plánků a nákresů, které mu při sestrojení motorky určitě pomůžou. Usmál se.
"Děkuju mockrát, Remusi," řekl s naprostou upřímností a přiblížil se k němu. Původně ho chtěl obejmout, ale oba dva v tu chvíli přepadla druhým netušená nervozita.
Nakonec ho Sirius přátelsky poplácal po rameni.
Remus se pousmál, ale ve skutečnosti mu do smíchu nebylo. Už zase…
To už Siriusovi předával svůj dárek i Peter. Nové karty Řachavého Petra. I z nich měl Sirius radost.
"Vítej mezi dospěními," dodal k blahopřání Petr. Sirius byl mírně dojatý a naměkko.
"Děkuju vám, ani jsem nečekal -" James ho přerušil.
"Kamaráde, proslovy ti nikdy moc nešly. Co kdybys místo toho rozdělal můj dárek," šibalsky na něj zamrkal.
"Pravda," opověděl Sirius. Hmátl po hůlce a v další vteřině už zátka láhve odletěl kamsi pod Peterovu postel. Sirius si nechal whisky sežehnout hrdlo.
"Ááá," vydechl div se nezadusil. Otřel si pusu na které ještě cítil silně pálící až nahořklou chuť ohnivé whisky, a pak chtěl láhev poslat dál.
"Na zdraví." James jí ale odmítnul.
"Kdepak, to je jenom tvůj dárek. Přece ti z něj nemůžeme upíjet." Sirius nic nenamítal, ale přišlo mu trochu zvláštní, že by James odmítl nabízený alkohol. V další moment však dostal vysvětlení.
"Pro nás mám totiž taky příděl. Sice ne takovou klasu, ale přece tě nenecháme chlastat samotnýho."
Skočil na svou postel a sklonil se k zemi, aby z pod uvolněného prkna mohl vyndat ještě tři láhve loňské ohnivé whisky. Jednu hodil Peterovi, který ji trochu nemotorně chytil, druhou podal Remusovi, který se na ní nerozhodně zahleděl, a třetí si nechal pro sebe.
"Mít kontakty se zkrátka vyplatí," zasmál se, když polkl první doušek a zachrčel, jak mu stékala do krku. Plácl sebou vedle Siriuse na postel. Ten už stejně jako i Peter hluboce přihnul ze svého přídělu, jen Remus na něj stále s obavami pokukoval.
"No tak," šťouchl do něj Sirius. "Dej si taky."
Remus zakroutil hlavou.
"Radši ne."
Nepil by poprvé. Kluci ho už několikrát donutili, ale dneska cítil, že bude lepší zůstat střízlivý.
"Nebuď padavka, Lupine," přidal se James a rozdělal mu flašku. Pak mu jí s vervou strčil do rukou a čekal, až se napije. Jenže Remus se do toho stále nijak neměl. To už se přidal i Peter.
"Tak dělej, nic to není," zahlaholil a v hlase už mu byl lehce cítit vliv alkoholu.
Remus ještě vteřinu váhal, ale pak si přiložil hrdlo láhve ke rtům. Naklopil a nechal si stéct trochu whisky do pusy. V další chvíli jí ale zprudka vyplivl.
"Je strašně hořká," prskal.
"Za chvíli si zvykneš," řekl nezúčastněně James a sám se znovu napil.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"A to jste jí ještě neviděli bez sukně, pánové," zasmál se Sirius a malátně zabodl prst do vzduchu. To už byla oslava v plném proudu.
"Říkám vám, že tam má nejhezčí nohy na škole." Znovu se zařehtal a James mu přizvukoval taktéž hlasitým smíchem a bouchal při tom rukou do polštáře.
Všichni čtyři teď seděli na jedné posteli. Sirius byl natáhnutý na polštáři, James mu seděl u nohou, Remus se choulil na protější straně a Peter? Ještě před chvílí ležel mezi nimi, jenže James do něj při svém záchvatu smíchu strčil, až se zhroutil na podlahu.
Začal se zmateně rozhlížet, zadíval se na prázdnou láhev ve své ruce, a pak zamračil se. S nemalou námahou se po chvíli vyšplhal na svou vlastní postel a obličejem zabořeným do matrace usnul.
Remus už k tomu měl taky blízko. Zamyšleně kroužil zbytečkem whisky v láhvi a přivřenýma oči pozoroval vír, který tak vznikal. Zády se opíral o čelo postele a nohy měl nepohodlně složené pod sebou. Byla to zkrátka postel jen pro jednoho.
"Kdepak, nejhezčí nohy má Evansová," pokračoval James v diskuzi, kterou už Remus vnímal jen mimoděk. Nijak se do ní nezapojoval, neměl jak. Navíc to vypadal, že se ti dva výborně baví i bez něj.
"To teda ne," strčil do Jamese svou flaškou Sirius. Vzápětí se z ní napil, ale nepřestal odporovat.
"Nejhezčí nohy má Olivia ze čtvrťáku. A jak úžasně líbá!" Oba dva se znovu dali do smíchu. James polkl další doušek whisky.
"Víš, co by mě ale zajímalo víc?" zeptal se pomalu a táhle Siruse. Pak se od něj trošku potácivě odvrátil a přesunul svou pozornost k Remusovi.
"Zajímalo by mě, jak asi líbá náš nesmělý přítel," zachechtal se a celou váhu přenesl na Remusův hrudník.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 19. května 2011 v 16:04 | Reagovat

První komentář, díky bohu za něj! O_o Už několikrát jsem přemýšlela, jak asi píšeš delší texty (nějak jsem si nenašla čas si přečíst nějakou starší kapitolovku od tebe, protože mě ve většině případů trošku odradil pairing Harry/Draco, který přece jen moc nemusím).
Po přečtení tohohle to vím. Máš docela velký talent. A navíc...nemíáš ten prolém, co mám já. Máš tam tak akorát popisů. Ne moc, ne málo. Je to napsáno poutavě s umem a akorát jsem tam viděla jednu takovou divnou větu. A chtělas napsat asi nohy, ne hoy...ale to je detail a překlep se stane každému ;D
takže je to moc pěkné!

2 Mafii Mafii | Web | 19. května 2011 v 16:11 | Reagovat

ohohoo :) To se mi líbí :D "nesmělý přítel" :D super! teším se na druhou část!!

3 Bromance Bromance | Web | 19. května 2011 v 16:25 | Reagovat

[1]: Opraveno :) a děkuju za tu obsáhlou chválu :D to ani nevím, že by tě tak mocně odrazoval Drarry... Můj je to nejoblíbenější pár, ale pro tebe sem teda budu strkat i něco jinýho :D ne vážně, zkusím třeba Severuse s Lucíkem, to už tady dlouho nebylo ;)

[2]: Dík, další část tu bude tak příští tejden. Do tý doby čekejte takový menší perličky :)

4 Raven Raven | 19. května 2011 v 18:49 | Reagovat

Wow, to je skvělý :) Teda fakt se těšim na pokráčko, ty víš že já ty tvoje povídky prostě žeru že jo? ;-)
Btw. Ten konec je vtipný. Prý "nesmělý přítel" :D

5 chillychilly chillychilly | Web | 19. května 2011 v 21:15 | Reagovat

Vrahu! Skončit to v tomhle okamžiku, grrrr! To teda ne, chci pokračování, chci vědět, jak líbá Remus (samozřejmě, že úžasně, je to přece vlkodlak, takže se v něm to jeho zvířecí já musí probudit).
Mám ráda Poberty, na povídkách s nima jsem začínala (teda až po klasice Hermiona/Severus). A tohle bylo prostě stejně rozpustilé, jako jsem si je dřív představovala, moc se mi to líbilo.

6 Bromance Bromance | Web | 21. května 2011 v 8:49 | Reagovat

[4]: Už to vím :D a neuvěřitelně si toho vážím :)

[5]: Moc děkuju za komentář, Remus bude líbat tak za týden :D ale to jeho zvířecí já se v něm moc neprobudí, bude totiž tak trošku rozhozenej... no uvidíte :P

7 tigris tigris | Web | 22. května 2011 v 18:56 | Reagovat

Bože můj to bylo ohromující! Co slovo to perla! Fakt nekecám. U tebe je délka zárukou kvality. Itachi má pravdu, doopravdy máš talent.
P.S. Jenom jak tam máš: příručka pro kutili - tak to má být kutily (podle vzoru pán)

8 Bromance Bromance | Web | 22. května 2011 v 19:03 | Reagovat

[7]: Ajo, já se jdu za tu hrubku snad zahrabat :/ omlouvám se a díky za upozornění a chválu :)

9 paní archivová paní archivová | Web | 24. května 2011 v 13:54 | Reagovat

Remus v obležení!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama