Jedna z mých starých básniček. Není nijak zvlášť povedená ani dlouhá, nemá nijak originální rýmy ani téma, ale tak nějak se mi zdálo, že se hodí k tématu týdne. Nic.
:) Znovu je to univerzální básnička, takže si za hlavního hrdinu můžete dosadit kohokoli, a znovu je to bánička, na kterou jste už na netu mohli narazit v podobném znění, takže v tom jediném případě se nejedná o plugiátorství :)
Detz ól.
-
-
Na tváří blednoucí slza se třpytí,
v ní ukrytá je část tvého života.
Vždyť všechny tvé pocity jsou jen v ní skryty,
teď čeká tě bolest, smrt a pak už jen nicota.
-
Ukrutná agónie tělo tvé schvátí
a slzu vystřídá jen krve pramínek.
Do světa živých nic tě teď nenavrátí,
osud už zaklapl knihu tvých vzpomínek.
-
Hrozivé ticho se rozlévá po kraji,
tak málo tu po tobě zbylo.
Mrtvoly ze země zoufale šeptají
o lásce, o štěstí - kam jen se skrylo?
-
Co dříve v životě bylo ti oporou,
to náhle stane se Nicoty kořistí.
Zázraky, motlitby těžko ti pomohou.
Jen drásavé nic ti temnota zajistí.




:) pěkná, moc pěkná :)
P.S tenhle Dům se mi začíná vážně zamlouvat. Jdu hltat další povídky do koupelny
