Pár: SS/LM
Běžně v Bradavicích rodičáky nebývají, ale tuhle věc si Lucius od mudlů rád osvojí a zajde za profesorem lektvarů. Samozřejmě vše neskončí u klábosení o prospěchu jeho syna.
Lucius sevřel kostnaté prsty v pěst a třikrát zaklepal na dveře.
"Dále," ozvalo se zevnitř tlumené vybídnutí. Lucius neváhal, zabral za kliku a vstoupil.
Místnost osvětloval jen slabý plamínek ohně z krbu, jinak byl kabinet zcela potemnělý. Severus seděl za psacím stolem a listoval vázanou knihou. Když Lucius zavřel dveře, ani nevzhlédl.
"Posaď se," řekl odměřeně a s očima stále klouzajícíma po řádcích pokynul rukou k židli za stolem naproti sobě. Lucius přijal místo a složil si ruce do klína.
"Zjevně se jdeš zeptat na svého syna. Zatím na něj můžeš být pyšný. Má velmi dobré -"
"Proto jsem nepřišel," skočil mu do řeči Lucius.
"Tak jsi tedy přišel kvůli tomu lektvaru," navrhl další možnost Severus. Zaklapl knihu, odložil jí na vysokou hromádku vedle stolu a zespod si vytáhl další. Rozevřel jí na místě, kde byla založená, a vzal si brk. Namočil ho do kalamáře a začal si podtrhávat důležité poznámky. Celou dobu vnímal, jak ho Lucius pozoruje, ale dál předstíral, že si ho nevšímá.
"Ne, ani kvůli tomu odpornému dryáku jsem nepřišel," odvětil Lucius, a pokud byl netrpělivý, tak to na sobě vůbec nedával znát. Opřel se předloktími o stůl a čekal, že mu Severus oplatí pohled. Ten mu však jen položil další otázku.
"Tak proč jsi tady?"
Lucius vstal. Udělal několik rozvážných kroků a postavil se Severusovi za záda.
"Ty to moc dobře víš," zašeptal dravě. Severus zaklapl knihu a zahleděl se na její kožený přebal. Protočil brk mezi prsty, ale mlčel.
"Moc dobře to víš," zopakoval Lucius a položil Severusovi ruku na rameno. Na to Severus zareagoval jako na uštknutí hada. Vystřelil ze židle a popadl Luciusovu ruku, která se ho dotkla, za zápěstí. Vrhl po něm varovný pohled, ale jejich oči se do sebe zaklesly a už je nedokázal odvrátit.
Lucius se ušklíbl. Zvedl volnou ruku a začal si mezi prsty pohrávat s límečkem Severusova pláště. Rozpl mu jeden knoflíček a celou tu dobu mu oplácel planoucí pohled. Severus ani nemrkl a bylo znát, jak zatíná zuby. Lucius mu pomalu zajel prsty do vlasů. Pak šáhl do kapsy a nahmátl hůlku. Němě pohnul rty a Severusovi vlasy byly náhle lesklé a odrážely plamínky ohně. Vrátil hůlku do kapsy a obličej přiblížil k Severusovi tváři. Uchopil pramínek jeho vlasů a zhluboka si k němu přivoněl. Pak ruku spustil a druhou vymanil ze Severusova sevření. Odkašlal si a otočil se na patě, až mu vlasy poskočily na ramenou a plášť zašustil kolem boků. Zamířil ke dveřím.
Když už bral za kliku, ozvalo se mu za zády: "Od nedokončené práce se neodchází."
Lucius se samolibě pousmál. Tahle taktika funguje.
Několika pomalými kroky přešel zpátky k Severusovi, který nehybně stál stále na tom samém místě. Postavil se před něj a velmi pomalu začal rozepínat zbývající knoflíčky. Severus sklopil zrak a nedočkavě sledoval Luciusovu ruku. Byl tak pomalý! Nenápadně začal rukou šmátrat po psacím stole, až konečně našel hůlku. Jedním švihem nechal své oblečení zmizet. Luciusovu zasvítily oči a v další vteřině Severus odčaroval plášť i jemu.
Přitiskli se k sobě. Lucius strčil Severusovi do úst jazyk ve vášnivém polibku. Oběma rukama si přidržoval jeho boky a co chvíli zavzdychal. Pak se ale náhle zarazil.
"Slib mi, že tohle nikdy nebudeš dělat s mým synem," zašeptal a zadíval se Severusovi do divokých temných očí.
"To nemohu slíbit," řekl Severus a natáhl se pro další polibek, ale Lucius mu to nedovolil. S nakloněnou hlavou zíral kamsi do prázdna za něj.
"Žárlíš?" zeptal se pohrdavě Severus. Lucius se s tichým "Chmm." pousmál.
"Nechi se o tebe s nikým dělit. Ani s vlastním synem," vydechl Severusovi do úst a ještě dlaších několik nekonečných minut si užíval jeho blízkosti.




Úúú... no wow. To bylo dokonalé! Úplně jsi zachovala jejich pravý charakter ^^ Moc se mi to líbilo ^^