Doteky

5. února 2011 v 15:18 | Majitelka domu |  OBÝVACÍ POKOJ
Pár: Drarry (jak jinak :))

Takže jde se na anotaci: Dneska jsem byla venku a potěšilo mě, že už to tam dýchá jarem. S tímhle počasím mám spojených pár zvláštních vzpomínek (zvláštních proto, že nevím, jestli jsou šťastné nebo smutné...). Každopádně právě tohle počasí mě vnuklo nápad na povídku. Ano, opět je to zakázaná láska Harryho a Draca. Ale dřív než tuhle povídku bez čtení přejedete, musím říct, že je to zatím můj nejtvrdší a nejsmutnější slash. Draco je po bitvě v Azkabanu (nic originálního) a Harry ho přijde navštívit (pořád nic originálního). JENŽE Draco dostal od Starostolce jistý trest (za ten mě asi moc nepochválíte), a tak neví, že ho přišel navštívit právě Harry a dozvědět se to, je chyba.
Máte chuť na otevřený sad end? Tak s chutí do čtení :)



Popadl kamínek a začal s ním vyrývat cestičku v prachu. Nejdřív udělal obyčejnou čáru, ale pak přestal vnímat, topil se ve vzpomínkách, a tak na zaprášené zemi vznikl nápis Harry Potter. Draco jedním prstem obkroužil všechna písmena. V další vteřině jím už cloumal vztek a tak mocně fouknul a prach se rozlétl po místnosti. Část se ho usadila na tvrdém kamenném lůžku, část usedla zpátky na zem a část odletěla maličkým okénkem, jímž bylo slyšet narážení vln na zdi azkabanského vězení.
Draco se zvedl ze země, což mu dělalo nezvyklé potíže, jelikož po dvou měsících ve vězení ještě víc zeslábl. Postavil se na pohublé nohy a pár kroky přešel k posteli, na kterou se tiše zhroutil. Propůjčený vzhled kostlivce mu nedělal dobře, ale hladovku držel svědomitě. Beztak se ty vězeňské břečky nedaly ani polknout, a tak mu nic jiného nezbývalo. Občas sice ukousl z okoralého chleba a zapil to vodou, ale nikdy nejedl tolik, aby přišel o ty stavy, kdy se mu motala hlava a vyčerpáním málem upadal do kómatu. Jedině tyhle chvíle ho paradoxně držely při životě, protože přinášely sladké zapomnění. Jenže netrvaly věčně. Probudil se a všechno se vrátilo. Pán zla byl poražen, Harry Potter zvítězil… a nechal Draca poslat do Azkabanu. Teda takhle si to aspoň Draco vykládal. Nevěděl, kdo přesně ho sem poslal, ale hodit to všechno na Pottera mu vyhovovalo. Pak k tomu přičetl i ten trest, který mu Starostolec udělil, a opět zatoužil vyhladovět. Ne že by to byl nejlepší a nejrychlejší způsob smrti, ale jinou možnost tady v cele neměl a žít dál, kvůli Starostolci slepý a kvůli Potterovi rozežírán vzpomínkami, se mu nechtělo.
Nahmatal polštář a objal ho pažemi. Do ramene ho dřela kamenná zeď, jak se otočil na bok a stulil se do klubíčka. Byl na tom bídně, a to i když pomíjel skutečnost, že mu mořský vzduch úplně zknotil vlasy, za nehty měl špínu a na sobě pruhovaný vězeňský hábit. Byl rád, že takhle nemusí mezi lidi. Co by si o něm pomysleli…

Nepočítal kolik minut, hodin či dní uplynulo od doby, kdy naposledy do země vyryl Harryho jméno, ale jednoho rána se probudil, na tváři otlačenou dlaň a na chodbě slyšel hlasy. Dva páry bot klapaly po chodbě a blížili se k Dracově kobce. Pak kroky utichly a kdosi začal tiše pronášet jakási zaklínadla. Minuty ubíhaly a Draco přemýšlel, proč ho tak přísně střeží. Vždyť je nikdo. Sám by nic nezvládl.
Ozvalo se chřastění klíčů a další půlminutu cvakaly zámky. Potom zavrzaly dveře a Draco ucítil jak mu průvan přeběhl po bosých nohou. Rychle je schoval pod deku a zmateně poslouchal.
Kdosi vešel a opatrně za sebou zavřel dveře. Chvíli bylo jen ticho rušené Dracovým přerývaným oddechováním. Pak se znovu ozvaly kroky a příchozí váhavě zamířil k Dracově posteli. Ten ostražitě poslouchal a zacouval až do rohu postele. Záda mu teď drásala hrubá zeď a křižovaly je pramínky krve. Přitáhl si deku až pod bradu a snažil se uklidnit. Ale nešlo to. Bez zraku byl tak bezmocný.
Na tváři ucítil dotek. Cukl sebou a srdce mu začalo zběsile tlouct. Na tváři, kde se ho příchozí dotkl, stále cítil chlad.
"Kdo… kdo jsi?" zeptal se chraptivě. Tak dlouho už neslyšel svůj hlas. Bál se, že ho ztratil spolu se zrakem, ale pletl se. Hlas stále měl, jen se z něj ztratila všechna nadřazenost a aristokracie. Teď zněl spíš jako ustrašené skřehotání.
Kousl se zevnitř do rtu a prsty sevřel kolem lemu pokrývky. Cizinec mlčel. Draco mlčel. Nekonečné minuty ubíhaly…
Pak přišel další dotek, ale ze strany Draca. Váhavě mávl rukou do prázdna a zavadil o cizincovo rameno. Vzápětí už cítil jak jeho troufalou ruku kolem zápěstí obepínají dlouhé prsty, které se předtím dotkly jeho tváře. Nebránil se a nechal tu energii, která s dotekem přicházela, proudit celým svým tělem. Bylo to opojné.
Náhle z něho příchozí strhl peřinu a Draco uvnitř vykřikl. Chladný vzduch opředl jeho tělo a najednou si připadal tak nechráněný. Ještě naléhavěji se přitiskl ke stěně a jeho dech ztratil na pravidelnosti. Pomoc!
Pak přišel další dotek, dosud nejtroufalejší. Příchozí přejel prsty po Dracově hrudi, ale těsně uprostřed se zastavil. Přenesl svou váhu na Draco tělo a podpíral se rukou opřenou o jeho hrudník. Teprve teď Draco uslyšel jeho dech. Byl až podivně klidný, což se neshodovalo s dotekem plným očekávání, který následoval. Cizí prsty se zapletly do Dracových zkroucených vlasů a až bolestivě je popadly. Draco zalapal po dechu a jímal jím strach. Chtěl zopakovat svou otázku, potřeboval vědět, kdo si to s ním pohrává, musel to vědět. Otevřel pusu, ale než stačil cokoli říct, příchozí přitiskl na Dracovy rty ty svoje. Dokonale využil momentu překvapení a drze si našel jazykem cestu do Dracových úst. Zatímco ho pouhým jazykem držel dokonale zmateného, jeho ruce zabloudily do Dracových rukávů. Vyhrnuly je až k ramenům a přejížděly po Dracových znavených pažích. Hned na to si cizinec obkročmo sedl do Dracova klína a měl ho teď dokonale v šachu. Mohl si s ním dělat, co chtěl! Tak dlouho už na tuhle chvíli čekal!
Jen na chvíli přestal dorážet a vychutnával si ten pocit, kdy vidí bezbranného Draca Malfoye. Vypadal tak vystrašeně, celý se třásl, ale bylo znát, že si celou tu chvíli hluboko uvnitř užívá - ve tváři měl divoký úsměv. Dál už Harry nečekal. Znovu se nad Draca naklonil a dlouze až hrubě ho políbil. Draco se nevzpouzel, ani ve chvíli, kdy mu došel dech. Harry mu nedovolil nadechnou se - teď byl jeho vězněm a bude dělat, co si bude Harry přát. A dýchání bylo jen plýtvání časem.
Dracovi se motala hlava. Najednou ztratil povědomí o tom, co dělají jeho ruce nebo nohy. Dokonce ani nevnímal, že jeho vlastní rty se náruživě zapojují do hry. Docházel mu dech, přišlo na něj vyčerpání, ale on vnímal jenom jedno - to teplo kdesi uvnitř. Nikdy nic takového necítil, bylo to pro něj nové, nedokázal to pojmenovat.
Hlava se mu točila stále víc a víc. Upadal do temnoty a mrazivé doteky už vnímal jenom z dálky. Propadal se dolů, všude kolem byla tma a on padal. A najednou mu něco došlo - vždyť on nechce padat, musí zůstat při vědomí! Zpanikařil. Celým tělem mu projela snaha přežít. Netušil, že všechno jen zveličuje. Tam na dně pro pasti ho čekaly jen mdloby, ale přesto se zuby nehty držel na římse.
Harry náhle ucítil, jak se mu Dracovi prsty zaryly do ramenou. Celý ztuhl a za zavřenými víčky mu oči divoce těkaly. Vypadalo to jako by ho honila noční můra. Na čele se mu objevily kapičky potu. Najednou vytřeštil oči.
Harry se lekl. Zíral na něj pár slepých očí, ale přesto ho propalovaly pohledem. Ach Draco, proč ti to udělaly… Pohladil ho po tváři, i když jím v tu chvíli zmítala touha. Chtěl si Draca vzít, ale přesto se přemohl a jen ho konejšivě pohladil po tváři. Stálo ho to mnoho úsilí, když před ním ležela výzva jeho života a on ji měl jen tak odmítnou a spokojit se s něčím, co mu zdaleka nepřinášelo tolik potěšení. Ale přesto dál klidně pozoroval ztrápeného Draca, jak sebou trhá. Nevěděl, co ho v tu chvíli ovládá, ale po pár vteřinách znovu uvadl. Tvářil se spokojeně. Zřejmě vyhrál jakýsi vnitřní boj.
Harry ho něžně políbil a čekal až Dracovi prsty pustí jeho ramena. V další vteřině se dočkal a obě ruce vzal do těch svých. Trochu se nadlehčil, aby Dracovo slabé tělo nezatěžoval celou svou váhou a sledoval, jak se po Dracově tváři rozlila spokojenost.
Draco jen matně vnímal dění kolem sebe. Upnul se na vzpomínku, která ho bezpečně držela nad propastí.
Ucítil, že má spoutané ruce. Cizinec je pevně svíral, ale stačil jediný Dracův záchvěv a ruce měl volné. Zesláble mu padly vedle těla, ale o vteřinu později už jimi pročesával prostor před sebou. Jednou rukou ulpěl na cizincově hrudi a druhou zamířil k jeho obličeji. Když prsty zavadil o obroučky brýlí, srdce se mu zastavilo. Celý úplně ztuhl. To není možné!
Harry překotně vyskočil z postele. Zašlo to příliš daleko. Tohle se nemělo stát!
Zabouchl za sebou dveře cely.
A taky už se to nikdy nestane.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rien et Vide Rien et Vide | Web | 5. února 2011 v 19:20 | Reagovat

Svý způsobem mám otevřené konce ráda, ale tady mi jaksi zavazí... Nevím jak pro zbytek čtenářů, ale pro mě je to jinak dokonalé. :)

2 Majitelka domu Majitelka domu | Web | 5. února 2011 v 19:54 | Reagovat

Děkuju (: trošku jsem se bála reakcí na tuhle povídku

3 Ivet Ivet | Web | 6. února 2011 v 20:22 | Reagovat

Mně se ten konec zamlouval. Draca mi bylo velice líto, ale tak pokračování s happy endem by neškodilo. I když záleží pouze na autorce, jak to všechno dopadne.
Bylo to dobré, jen mi při čtení dělalo problém, že nešlo určit, jestli spolu už něco měli nebo jaký měli vztah. Přišlo mi to trochu zmatené.. Harry si chce užít, vychutnával si bezbraného Draca.. to mi podle slov v úvodu jako 'zakázaná láska' moc nepřišlo.. Jen pro příště zkusit věci trochu víc ujasnit, aby se v tom čtenář nemotal.. Ale to je čistě můj názor. ;)

4 Majitelka domu Majitelka domu | Web | 6. února 2011 v 20:25 | Reagovat

Omlouvám se, jestli to bylo zmatené. Vždycky píšu v takový eufórii, že prsty běhají po klávesnici dočista samy a rozum je nechá. Prostě se pořádně nedokážu soustředit, je to trošku problém :/ No ale byla to zakázaná láska, protože Harry nakonci odešel právě proto, že nemůžou být spolu, a tak si to nechtěl víc ztěžovat. Ale jsem ráda, že se ti to i přesto to všechno líbilo :)

5 May Darrellová May Darrellová | Web | 12. února 2011 v 10:15 | Reagovat

Ahojky,
moc děkuji za komentáře. ^^
Jinak povídka byla dokonalá, moc se mi líbila, povedla se ti. ^^

6 Majitelka domu Majitelka domu | Web | 12. února 2011 v 11:46 | Reagovat

Ó děkuju děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama