Soucit

5. ledna 2011 v 21:20 | Majitelka domu a Podnájemnice |  OBÝVACÍ POKOJ
Pár: Harry & Draco

Jedno poklidné ráno změní přílet sovy. Harry už nemíní dál snášet roztržky mezi svým a Malfoyovým synem, o kterých se v dopisech dozvídá, a rozhodne se zakročit. Vyráží do Malfoy Manor, aniž tuší, že se vrátí s Dracovým jménem vyrytým v srdci a dál bude žít už jen se vzpomínkami na něj.



"Vajíčka nebo topinky?" zašvitořila Ginny od plotny. Harry složil noviny a s úsměvem odpověděl: "Obojí." Pak už jen spokojeně čekal, až mu jeho manželka naloží snídani na talíř a s chutí se pustil do jídla. Ginny se posadil ke stolu naproti jemu a zamyšleně ho pozorovala.
"Co máš dneska na práci?" zeptala se ho po chvíli, kdy křoupal topinku.
"Ani nevím, Kingsley říkal, že tenhle týden bude klidný," řekl neurčitě a další sousto vajíček zapil něčím, co na první pohled vypadalo čaj. V další vteřině vyprskl a vykřikl: "Co to je?" Ginny jen pokrčila rameny. "Poslala to Lenka, prý to je zdravé," řekla a vybuchla smíchy, když Harry začal kašlat. Běžel ke dřezu a vypláchl si vodou pusu.
"Chutnalo to -" než však řekl odporně, začal znovu kašlat. Ginny mu hned přinesla láhev máslového ležáku a on ji vděčně přijal. Když byla do poloviny prázdná, konečně se mu ulevilo. Chtěl pokračovat ve snídani, když vtom někdo zaťukal na okno. Oba otočil tím směrem hlavu a spatřili malou sněžnou sovu.
"Děti píšou," zaplesala Ginny a hrnula se otevřít. Vzala si od Hedviky II. dopis a pohladila jí po hlavě. Pak si sedla zpátky ke stolu a nedočkavě roztrhla obálku. Harry pozoroval jak jí oči kloužou po řádcích a úsměv z její tváře mizí. Když dočetla, tázavě zdvihl obočí.
"Albus má zase potíže. Ten Malfoyů syn -"
"Co zas udělal?" zeptal se rozhořčeně a mimoděk vyskočil na nohy. Ginny neodpovídala, jen složila dopis zpátky do obálky.
"Nic vážného."
"Nic vážného? To, že někdo šikanuje mého syna, není nic vážného?" křičel a Ginny se přikrčila. Pak ale se ale odhodlaně postavila a jala se Harryho uklidňovat.
"Nějak to vyřešíme, ale rozhodně není nutné, abys kvůli tomu pokaždé tak vyšiloval. Můžeme dojít za Malfoyem a poprosit ho -"
"Já ho o nic prosit nebudu," přerušil jí tohle ráno už po třetí Harry. "Prostě za ním dojdu a udělám všechno pro to, aby měli naše děti klid."
Jakoby chtěl svým slovům přidat na váze, zvedl se od stolu a zamířil do chodby. Z věšáku, který si broukal jakousi veselou písničku (další dárek od Lenky) popadl kabát, přehodil si ho přes sebe a, aniž se rozloučil s Ginny, se přemístil.


Živý plot kolem Malfoy Manor se rozlézal po celém okolí, že už nepřipomínal plot, jako spíš neprostupný prales. Harry se přemístil přímo před bránu, po které se plazil plevel a za mřížemi vrat spatřil rozlehlé ale zarostlé a neudržované pozemky sídla Malfoyů. Přešel k jednomu ze sloupů brány a zazvonil na zvonek. Netrvalo ani vteřinu a objevil se před ním neznámá domácí skřítka. Uklonila se mu a zeptal se, co si přeje.
"Chtěl bych mluvit s tvým pánem," řekl slušně Harry a urputně zadržoval vztek. Skřítka pokývla hlavou, otevřela bránu a pokynula Harrymu, aby vstoupil. Když bránu zavřela, vydala se zpátky k honosnému domu a Harry supěl za ní. Nechal se uvést do přijímacího salónku a netrpělivě poklepával prsty do opěrek křesla, když Malfoy tak dlouho nepřicházel. Stačil si několikrát prohlédnout portréty na zdech, zdobený nábytek a tkaný koberec, než pán domu konečně přišel.
"Co chceš?" vyštěkl jeho dřívější rival. Harry si ho nabroušeně přeměřil pohledem a neuniklo mu, že se za dobu, co se neviděli, změnil, alespoň tedy navenek. Jeho vlasy už nebyly zdaleka tak upravené - volně si létaly kolem Mafoyova strhaného obličeje, a tvář měl bledší než obvykle. Harry se zarazil. Na vteřinu, kdy se mu zahleděl do prázdných očí, zapomněl, proč sem vlastně přišel, ale to byla jen pouhá vteřina. V dalším okamžiku už prudce spustil: "Nedělej, že nevíš, proč tu jsem?" Malfoy na něj hleděl s nezájmem.
"Kdy už konečně začneš svého syna vychovávat? Nedovolím, aby ubližoval mým dětem, rozumíš?" pokračoval Harry ve svých výtkách.
"Netuším, o čem mluvíš, Pottere! Jestli můj syn něco provádí, nemůžu mu to prostě jen tak vymluvit, takové chování máme nejspíš v krvi, vzpomínáš?!" křikl zahořkle Malfoy, ale hned nato se vrátil do své netečnosti a probodával Harryho pohledem.
"Je to všechno, co jsi mi potřeboval?" zeptal se s notnou dávkou lhostejnosti.
"Jo, je to všechno, ale ještě jsme se nedobrali řešení. Chci, abys svému synovi domluvil. Je… ti tolik podobný! Přece nechceš, aby skončil jako ty."
"Od kdy se zajímáš o osud mého syna?" oponoval se zvýšeným hlasem. Nato zaryl prsty do opěradla křesla a druhou rukou si promnul čelo.
"Vypadni odsud," řekl naprosto klidně, paradoxně se smyslem věty. Když zjistil, že Harry ho nehodlá poslechnou, zakřičel do domu.
"Monchie, vyprovoď pána ze dveří. Hned!" Skřítka přiběhla a zatahala ho za nohavici.
"Neodejdu, dokud se neujistím, že s tím hodláš něco dělat," řekl nepříčetně Harry. Rozhodně se nechystal ustoupit. Tentokrát ne. Dospěl a pravidlo, že moudřejší ustoupí, v jeho světě už dávno neplatilo. Byl naučený bojovat a ustupovat jen v krajních případech. Nebylo to vždycky úplně čestné, ale osud už mu nadělil tolik ran v podobě smrti jeho nejbližších, že byl občas trochu sebestředný. Na první místě přesto nejčastěji byla rodina, a proto tady byl.
"Nevzdám se, protože si pamatuju, jaké to je, chodit do školy s Malfoyem ," zasyčel a poslední slovo řekl s jakýmsi odporem.
"Vypadni," zopakoval jeho hostitel a udělal krok k Harrymu. Ten se ani nepohnul a vyzývavě mu oplatil výhružný pohled. A tak tam stáli proti sobě a nevšímali si skřítky, která začínala být zoufalá z toho, že není schopná vyplnit pánův příkaz. Přešlapovala z nožky na nožku a občas Harrymu poklepala na nohu, ale ten jí vůbec nevnímal. Propaloval svého oponenta pohledem a po pár vteřinách Malfoy ucukl.
"Napíšu mu," zamumlal do koberce a odehnal skřítku jedním gestem. Když mu došlo, že právě klesl pod svou úroveň, narovnal ramena a chladně řekl: "Ale jen pod jednou podmínkou."
Harry už chtěl něco namítnout, když v tom Malfoy vytáhl z kapsy županu hůlku. Odzbrojil ho, jelikož ten absolutně nečekal, že by během své "návštěvy" musel použít kouzla, a než se vzpamatoval, ležela jeho hůlka Malfoyovi na dlani. Maličko se zatřásl, zřejmě při vzpomínce na její sestru, a pak Harryho zatlačil ke zdi.
"Zkus chvíli poslouchat. Už toho všeho mám po krk," zavrčel. Jednou rukou se mu opíral o hrudník a druhou mu hůlkou mířil pod bradu. Harry nervózně polkl, ale ve skutečnosti neměl strach z toho, co by mu Malfoy mohl udělat, děsil ho spíš jeho dotek. Tak chladný…
Jeho věznitel se odmlčel a začal namotávat Harryho černé vlasy na svou hůlku. Zaujatě pozoroval, jak prameny kloužou po jejím povrchu, ale pak pokračoval.
"Dusím to v sobě tolik let… Ženu jsem kvůli tomu vyhnal," zatřásl se mu hlas, ale jeho výraz zůstal netečný. Zdálo se, že chce mluvit dál, ale něco mu v tom brání. Prsty zaryl do Harryho košile a přerývaně mu dýchl do tváře. Pak sklopil tvář.
"Nedokážu to. Dal jsem neporušitelný slib, svému otci. Nechtěl, aby se to kdokoli dozvěděl…"
Harry se nesnažil vymanit z Malfoyových rukou. Natolik ho zaujala jeho slova, že jen nehybně stál, z jedné strany chladná zeď a z té druhé třesoucí se Malfoy. Pozoroval jeho tvář, kterou náhle změnila směsice bolesti, smutku a nenávisti. Pozoroval jeho bledé rty, které se lapavě nadechovaly a nevědomky se stále přibližovali těm Harryho. Pozoroval jak mu po tváři stéká slza, ve které se zrcadlila jeho zoufalost. Náhle se na něj přestal hněvat a dostavil se mu pocit, který by si nikdy nespojil s Malfoyem. Soucit.
Draco si hřbetem ruky s hůlkou setřel slzy a doširoka otevřel zmáčené oči. Celý se třásl, ale zřejmě v sobě našel nové odhodlání. Zašeptal jen: "Co je mi po mém otci?" Přimkl své rty k Harryho. Pak se maličko odtáhl a pohlédl Harrymu do očí, do zděšených očí. Přesně takovou reakci si ve snech představoval, jenže potom by tedy měl následovat… Další polibek z Harryho strany. A pak ještě několik dalších, nekonečně krásných, plných touhy a příslibů krásnějšího světa. Draco vydechl Harrymu do úst a pousmál se. Opřel si čelo o to jeho.
"Postaráš se mi o syna?" šeptl naléhavě.
"Proč bych měl -"
"Prosím, slib, že to uděláš, Harry," znovu zašeptal, tentokrát s obavami v hlase. Než se Harry stačil podivit tomu, že ho Malfoy poprosil a oslovil jménem v jedné větě, uniklo mu: "Ano, ale -"
"To je dobře," skočil mu do řeči a umlčel ho dalším letmým polibkem. Nato zahodil svou hůlku a obě ruce zapletl Harrymu do vlasů.
"Miluji tě, Harry Pottere." A pak upadl do nicoty, stejně jako mnozí další, kteří porušili neporušitelný slib.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ty-víš-kdo Ty-víš-kdo | 8. ledna 2011 v 15:53 | Reagovat

Ahoj. Tak jsem se konečně podívala na tvoje/vaše stránky. Nejsem příliž na slash, ale musím říct, že je tenhle blog opravdu dobře vymyšlený. Dost mě pobavil ten únikový východ. :-) A teď k téhle povídce, ten začátek mě trochu zmátl, nejdřiv jsem myslela, že ho chce Ginny otrávit čajem.:-) Skvělý sad end, kdo ho vymýšlel?

2 Ty-víš-kdo Ty-víš-kdo | 8. ledna 2011 v 15:54 | Reagovat

PS: A děkuji za snad ty-víš-co. :-)

3 Majitelka domu a Podnájemnice Majitelka domu a Podnájemnice | 8. ledna 2011 v 17:22 | Reagovat

Ó děkujem za chválu, tahle povídka vznikla o hodině. Nejdřív jsme psali na střídačku, ale pak to Podnájemnici přestalo bavit, tak jsem začala od začátku, trošku změnila myšlenku a takhle to dopadlo :) Jo a myslím, že vím za co děkuješ :D

4 Ivet Ivet | Web | 29. ledna 2011 v 12:59 | Reagovat

Ano, je to smutné.. ale to si nemohl Draco ještě trochu užít, než se vyznal ze svých citů? :D A zajímalo by mě, jak by Harry vysvětlovat Ginny, že se teď stará o Scorpiuse.. natož jak by to bral Scorpius.. Přesto se mi to moc líbilo. :)

5 Majitelka domu Majitelka domu | Web | 30. ledna 2011 v 14:57 | Reagovat

Jo asi by to pro Ginny bylo těžký :D dík

6 May Darrellová May Darrellová | Web | 12. února 2011 v 10:40 | Reagovat

Sakrááá, proč já vždycky čtu takové smutné povídky? :D Teď se mi rozmazala tužka na oči xD Ne, bylo to fááákt moc hezký, úplně mě to dostalo ^^

7 Majitelka domu Majitelka domu | Web | 12. února 2011 v 11:48 | Reagovat

Díky a omlouvám se, že si kvůli mě budeš muset přemalovat oči :DD

8 Raven Raven | Web | 24. dubna 2011 v 17:37 | Reagovat

To je...krásné.
Ach jo, co k tomu víc dodat?! Mám ráda smutný konce.

9 keishatko keishatko | Web | 4. října 2011 v 0:06 | Reagovat

smutné...veľmi smutné...ja neznášam badendy...

10 Azrea Azrea | Web | 9. dubna 2012 v 15:33 | Reagovat

Krásné, ale proč tak smutné?

11 Lennroe Lennroe | 16. prosince 2013 v 0:45 | Reagovat

Já bych tě nejradši zabila. To je tak hezký!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama