Autor: JulzPadfootMoony
Překlad: Majitelka domu
Původní anotace: Hi again! Well, I started writing this a long time ago in the winter, when it was snowing, but it got cut off and forgotten about. Upon my discovery of it, I decided to finish it once and for all. So, for those of you who live in places where the temperatures are steadily rising to unbearable highs, have a little story about some nice cold snow. Enjoy!
Anotace Majitelky domu: Harry se toulá po školních pozemcích a ani ve snu by ho nenapadlo, že o pár chvili později bude ležet ve sněhu se svým největším rivalem. A kdyby jenom ležet...
Dalo by se říct, že tohle je můj první zveřejněný překlad. Je dost kostrbatý a slibuju, že se zlepším :)
Chladný vzduch mu nevadil; ne dnes. Potřeboval se dostat pryč z hradu, pryč od lidí, kteří mu pořád opakovali, ať všechno vzdá.
Zdálo se, že školní pozemky byly docela prázdné. Od silné sněhové pokrývky se odráželo slabé sluneční světlo dost jasné na to, aby se prodralo šedivými mračny. Harry kráčel směrem k jezeru, malé sněhové vločky se snášely k zemi všude kolem něj a ulpívaly mu ve vlasech a na řasách.
Brouzdal sněhem a snažil se dojít ke svému oblíbenému stromu u jezera dřív, než kvůli vánici neuvidí na cestu. Jak se k němu blížil, uvědomil si, že ho už někdo předběhl. A ten někdo ležel ve sněhu hned vedle stromu a mával roztaženýma rukama a nohama tak, že vznikal sněhový andělíček.
Harry zatím nedokázal odhadnout, kdo by to mohl být. Šaty měl pokryté sněhem a vlasy mu splývali se sněhem. Harry se zastavil přímo u toho vetřelce, co pracoval na andělíčkovi a čekal, až si ho všimne.
"Civět není slušné, Pottere," ozval se zpod sněhu známí, aristokratický hlas. Malfoy měl zavřené oči a Harry neřekl ani slovo, aby se neprozradil. Nepřestával "civět" na blondýna a čekal, jak dlouho bude jeho mlčení trpět. Náhle však Harry ucítil, jak Draco rychle zvedl ruku ze sněhu a chňapl ho kolem holení, čímž mu podrazil nohy, takže s tichým "uf" přistál na zádech vedle něj.
"Co to sakra děláš?" zasípal Harry a snažil se popadnout dech, který mu přistání na zem nelítostně vyrazilo. Najednou mu sníh nepřišel tak měkoučký a nadýchaný jako prvně. Byl těžký, vlhký a studený.
"Udělej si se mnou andělíčka, Pottere," řekl Malfoy a podíval se na Harryho. Nebelvírský chlapec se zvedl na předloktí, zadíval se na svého Zmijozelského spolužáka a přemýšlel, kdo na něj seslal matoucí kouzlo.
"Děláš si ze měl legraci, Malfoyi?"
"Když jsem byl malý a přišel první zimní sníh, vždycky jsem dováděl na zahradě Malfoy Manor. Lehl jsem si na zem a čekal až sníh napadne všude kolem mě. Vznikl tak můj obrys, který pak matka začarovala tak, aby neztratil svůj tvar. To je totiž kouzelnická verze sněhového andělíčka. O několik let později během vánočních prázdnin jsem se seznámil s mudlovských chlapcem. Ukázal mi, jak se andělíčci dělají v jeho světě. Je to kupodivu víc uspokojující. Děláš si něco po svém, jen to maličko pozměníš. Když necháš něčemu volný průběh, můžeš to pak vlastní vůlí změnit… "
Harry nepřestával zírat na Malfoye, který cosi nesouvisle mluvil, aniž by se na něj vůbec podíval. Už si chystal další ze svých připomínek k Malfoyovu rozumu, ale najednou jako by mu všechny došly, když na sobě ucítil jakousi zátěž. Trvalo to celou vteřinu, než si Harry uvědomil, že se na něj Malfoy obkročmo vyhoupl se zářivým úsměvem na bledé, růžolící tváři.
"Co to, ve jménu Merlina, provádíš?"
"Pottere, mám na předloktí Znamení zla?" Zeptal se Malfoy tiše a zíral při tom Nebelvírovi do očí.
Harry se mu snažil vykroutit, ale místo toho se dočkal jen velmi nepříjemné reakce tam dole. U Merlina, vždyť Malfoyi je kluk. Co kluk, je to Malfoy!
"Ehm ... ano?"
"Ne! Není tam. Koukej," Malfoy vytáhl rukáv hábitu a odhalil tak své levé předloktí. Nikde nic.
"Dobře, omlouvám se... Ale proč mi to vlastně říkáš?" Harry nechal otázku nezodpovězenou a nijak neupozorňoval na stále silnější reakce svého těla na Malfoye.
Ten se naklonil - blízko, skoro tak, že jejich nosy dotýkaly. Harry cítil jeho dech, slabou vůni mátové zubní pasty a také santalového dřeva - nepochybně jeho kolínská. Najednou Harrymu přišlo dýchání nezvykle obtížné.
"Co to, ve jménu Merlina, provádíš?"
"Pottere, mám na předloktí Znamení zla?" Zeptal se Malfoy tiše a zíral při tom Nebelvírovi do očí.
Harry se mu snažil vykroutit, ale místo toho se dočkal jen velmi nepříjemné reakce tam dole. U Merlina, vždyť Malfoyi je kluk. Co kluk, je to Malfoy!
"Ehm ... ano?"
"Ne! Není tam. Koukej," Malfoy vytáhl rukáv hábitu a odhalil tak své levé předloktí. Nikde nic.
"Dobře, omlouvám se... Ale proč mi to vlastně říkáš?" Harry nechal otázku nezodpovězenou a nijak neupozorňoval na stále silnější reakce svého těla na Malfoye.
Ten se naklonil - blízko, skoro tak, že jejich nosy dotýkaly. Harry cítil jeho dech, slabou vůni mátové zubní pasty a také santalového dřeva - nepochybně jeho kolínská. Najednou Harrymu přišlo dýchání nezvykle obtížné.
"Moje ruka už navždy zůstane neoznačená, chápeš? Skončil jsem s tou Jeho hrou o ovládání lidské mylsi a stejně tak i se strachem o své rodiče. Ti si vykopali svůj hrob už před lety, když se rozhodli následovat toho psychotického křížence na jeho cestě k moci. Chci být zase dítě, Harry, chci stavět sněhuláky, dělat andělíčky a kouličkovat se. Nechci skončit jako můj otec," zašeptal Malfoy a byl tak blízko, že už se i jejich rty dotýkaly. Harry zvedl hlavu, přitiskl ty své k těm blondýnovým a uvědomil si, že Malfoy jeho polibek opětuje. Byl to mokrý a nedbalý polibek, Malfoy zapojil do své hry víc zuby než jazyk, ale bylo to nádherné. Nedalo se to srovnávat s líbáním dívky a Harry cítil, že už nikdy nebude mít příležitost, udělat to znovu.
Stejně náhle, jako se to všechno odehrálo, Malfoy sjel z Harryho zpátky na své místo a pokračoval ve svém andělíčkovi. Harry ho bezstarostně napodobil a jejich ruce se o sebe co chvíli otřely.
"Malfoyi?"
"Hmm?"
"Děkuju."
Stejně náhle, jako se to všechno odehrálo, Malfoy sjel z Harryho zpátky na své místo a pokračoval ve svém andělíčkovi. Harry ho bezstarostně napodobil a jejich ruce se o sebe co chvíli otřely.
"Malfoyi?"
"Hmm?"
"Děkuju."




Nevím jestli má brečet, nebo se radovat, ale asi radovat, protože díky Blanch už mi připadá, že žádná povídka na DracoxHarry nemůže mít dobrý konec.