Kouzlo mlčenlivosti - 5. Dneska se ti odevzdám - Epilog

28. ledna 2011 v 16:00 | Majitelka domu |  OBÝVACÍ POKOJ
Pár: Drarry

Epilog a šťastný otevřený konec. Vlastně, jak pro koho...



"Aha, chápu. Tak já počkám až si někdy milostivě uděláš čas," utrhl se na něj a otočil se k odchodu. V tu chvíli Harry znovu zalitoval, že nemůže mluvit. Chtěl zakřičet Počkej, ale to už by ho Draco stejně neslyšel. Zmizel v mlze na školních pozemcích.

Harry se vrátil ke snídani a zarudlé oči skrýval za řasami. Velká síň už byla dočista prázdná, jen Ron s Hermionou na něj stále čekali, ale byli značně nervózní, protože hodina začínala už za pár minut. Ale Harry už neměl na topinku chuť - žaludek se mu obracel naruby -, a tak všichni tři zamířili rovnou do třídy.
Umbridgeová měla výjimečně dobrou náladu, což znamenalo, že věcně ignorovala Harryho, který civěl do prázdna a jen občas zamrkal, aby zahnal další dotěrné slzy. Připadal si tak zbaběle.
Podobně strávil i hodinu lektvarů. Do kotlíku házel, co mu Ron dobrosrdečně podstrčil. Snapeovi to ani nepřišlo podezřelé, protože výsledek se nijak nelišil od toho, co Harry připravoval každou hodinu. Za celou tu dobu ani jednou nezabloudil pohledem k Malfoyovi. Cítil, že je uražený a při tom pomyšlení ho píchlo u srdce.

Zbytek dne promlčel a musel snášet Hermioniny soustrastné a Ronovi zkoumavé pohledy. Začínalo ho to štvát a bál se, že se tak bude večer chovat i Cho. A spletl se. Snažila se spíš ho odreagovat. Vyprávěla mu vtipné historky a naslouchala mu kdykoli, kdy se Harry výjimečně jen neculil, ale taky pár slovy přispěl do diskuze.
"Brzy budeme stát proti sobě. Za pár dní prý bude hrát Nebelvír proti Havraspáru. To za bude něco," zasmála se při té myšlence Cho. Harry jí úsměv oplatil a nervózně si lámal klouby na prstech.
"Slyšel jsem, že máte nového odrážeče," nadhodil potom.
"Máme, na toho se těšte. Je to pěkný hromotluk a má pořádnou sílu," řekla, ale víc už se na to téma zjevně nechtěla bavit.
"Kam pojedeš na Vánoce?" otočila se na něho s dalším úsměvem.
"Ron mě pozval k -". Místo dalšího slova se mu u úst vytvořil jen obláček teplé ho vzduchu. Odkašlal si, ale nepomohlo to. To už na něj Cho bojácně koukala. Popadl se za krk a před očima měl náhle rudo. Zatracenej Malfoy. Co si jako myslíš, že mě bude sledovat, vířili Harrymu hlavou ostré myšlenky a nadávky mu netrpělivě čekaly na jazyku. Praštil rukou do země až si o kamínek v trávě sedřel kůži.
"Co se stalo?" zeptala se Cho, a vzápětí si sama odpověděla. "To ta kletba, že jo?"
Harry ublíženě přikývl, ale do tváře se jí nepodíval. Nechtěl aby viděla, že se mu do očí zase hrnou slzy.
"Ukaž," zašeptala Cho a popadla jeho odřenou ruku. Vytáhla bílý kapesníček a obvázala mu jím hřbet dlaně, aby zastavila nepatrné krvácení. Harry si ruku prohlédl. Neměl náladu na nějaké na nějaké projevy citů a zájmu. Jedním trhnutím rozvázal uzlík a podal kapesník zpátky Cho. Možná trochu hruběji než zamýšlel. Pak si složil hlavu na kolena jako už dnes podruhé. Byl to projev slabosti a Cho místo toho, aby uraženě odešla, položila Harrymu ruku na schlíplá ramena. Ne! Vytrhnul se jí. Nechce lítost.
Cho se zvedla z promrzlé země.
"Co se to s tebou děje?" zeptala se a hlas jí zakolísal.
"Já za tu kletbu přeci nemůžu." Špatně to pochopila, ale Harry jí u toho nechal. Odešla. A najednou měl Harry víc podnětů k pláči. Nejenže si odpykával nesmyslný trest v podobě té zpropadené kletby, nejenže vůbec nechápal, co a proč se odehrálo včera v noci, nejenže lhal svým přátelům, ale navíc teď odkopl dívku, do které začínal být zamilovaný. Teda alespoň si myslel, že začíná být zamilovaný. Po včerejšku si tím nějak přestal být jistý, což ho opět vrátilo k druhému bodu jeho zoufalství. Byl to začarovaný kruh. Nedokázal zadržet slzy, což ho dohánělo k ještě většímu zoufalství, protože Malfoy ho zřejmě odněkud zpoza keře pozoroval. Nakonec to vzdal a s rukama zapletenýma do vlasů si po tváři nechal bloudit pramínky jeho smutku. Jen ať Malfoy vidí, co mu způsobil. Třeba bude mít výčitky svědomí.
Ne, je to Malfoy, toho provinění netrápí.
"Tak to bychom měli," ozval se za Harryho zády spokojený hlas. "Děkovat mi nemusíš, udělal jsem to rád." Harry zvedl oči orámované mokrými slzami a podíval se na Malfoye, který se posadil vedle něj. Až intimně blízko vedle něj. Kolena se jim téměř dotýkala.
"Tak kletba byla opravdu skvělý nápad. Nemůžu si jí vynachválit." Harry si popuzeně odfrkl a snažil se přehlížet Malfoyů pokřivený úsměv. Krásný pokřivený úsměv.
"Nesouhlasíš snad? Představ si, že bez ní bychom si to spolu včera na schodech nerozdali. Představ si, že nebýt jí, tak se musíš bavit s tou lůzou, co jim říkáš "kamarádi". A představ si, že by se na tebe pověsila takováhle mutantka," hlavou pohodil ke škole, kde před pár minutami zmizela Cho. "Není tohle přeci jenom lepší?" Ne. Malfoy jako by slyšel jeho myšlenky pokračoval.
"No asi z toho nejsi zrovna odvázanej, ale ber to takhle - tohle ti udělá určitě radost, jak tě znám - udělal jsi dobrý skutek." Harry se na něj nechápavě až pomalu zuřivě podíval. O čem to sakra mluví?
"No podívej, pomohl jsi jednomu člověku ke štěstí," zasmál se a ukázal na sebe prstem. Harry musel v tu chvíli odolávat touze, praštit ho do obličeje. Přímo mezi oči. Přímo mezi ty krásné oči.
"A ten člověk zase teď ke štěstí může pomoct tobě," řekl chtivě. Jedním pohybem Harryho povalil na záda. Cítil jak se m kamínky zarývají do kůže, ale najednou mu to vůbec nevadilo. Přestal je vnímal, když se mu na něj Malfoy obkročmo posadil. Chvíli si jen vzájemně koukali do očí.
"Copak? Odvážný Harry Potter dneska nebude statečně křičet o pomoc?" zasmál se škádlivě a Harry jen přivřel oči. Dneska se ti odevzdám, pomyslel si. A stejně jako včera, byla zavřená víčka výzvou k polibku. A pak se všechno v režii vášně odvíjelo podle nejrozmarnějšího scénáře.

"Harry?" zamumlal Ron, když za sebou Harry zavíral dveře pokoje.
"Ano?" zeptal se ho opatrně.
"Kde jsi byl tak dlouho?"
"S Cho," řekl s klidem Harry a překvapilo, že se ani za to lež necítí provinile. Aby to tak chytil od Malfoye. Od Draca.

Ráno Harry znovu promlčel, ale tentokrát to s kletbou nemělo nic společného. Měl pocit, že kdyby jen maličko otevřel pusu, uniklo by mu, co dělal včera v noci. Měl plnou hlavu vzpomínek a realitu odstrčil do pozadí. A tak se stalo, že seděl z ničeho nic v hodině lektvarů, aniž by si pamatoval, že se vůbec nasnídal. Zřejmě se jeho zmatení projevilo i v jeho výrazu, protože náhle před ním stál Snape a poklepával nohou.
"A odpoví pan Potter," řekl škodolibě. Harry na něj jen vyjeveně zíral. Počkat, na co se tak mohl ptát. Pátral svou myslí, ale před očima měl stále jenom Dracovo nahé tělo. Ach ne. Navíc, copak Snape zapomněl, že Harryho zaklel. Má nějak slabou paměť, ušklíbl se v duchu. Rozhodl se ale, že vzdorovitě odpoví. Nečekal však, že místo němého pohybování rtů se očekávající třídou rozlehne:
"Jaksi nemůžu." Všichni Nebelvířané se zasmáli a Zmijozelští jenom zalapali po dechu. Všem se ale honila hlavou jediná otázka: Jak to že Potter zas mluví? Všichni byli zmatení, ale ne víc než sám Harry. Oči měl vytřeštěné a koukal na Snapea.
"Můžete, nelžete," řekl jízlivě. "Srážím Nebelvíru dvacet bodů, snad se z toho poučíte." Víc neřekl nic, přitom tahle situace potřebovala být vyjasněna. Harry seděl zaraženě na židli. Jak je to možné?
"Pokračujte v práci!"
Proč ho Snape odčaroval?
O pár lavic dál se Malfoy zvedl ze židle. Zamířil ke skříni s ingrediencemi. Když procházel kolem Harryho lavice, bokem do něj narazil. Harry už se chtěl naštvaně otočit, aby zjistil, kdo mu to do něj strčil a spatřil Malfoye. Než si na něj stačil otevřít pusu, všiml si, že za tím rivalským gestem bylo něco jiného, než touha provokovat. Malfoy při tom stihl na Harryho lavicí nenápadně pohodit zmuchlaný útržek papíru.
Harry stále dumal nad tím, proč si najednou Snape usmyslel, že ho kletby zbaví, a přitom papírovou kuličku nenápadně schoval v dlani. Když si byl jistý, že Ron je plně zaměstnaný svým podivně kouřícím lektvarem, odvážil se pod lavicí papírek rozložit. Úhledným písmem na něm stála stručná odpověď na jeho otázku.

Chci slyšet, jak vzdycháš moje jméno.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lady corten lady corten | Web | 28. ledna 2011 v 21:43 | Reagovat

velmi pěkné, nechceš dodělat malý dodatel?

2 Majitelka domu Majitelka domu | Web | 29. ledna 2011 v 9:35 | Reagovat

Jsem ráda, že se ti to líbilo :) ale promiň, na pokračování nemám nápady a navíc si potrpím na otevřené happy endy :D ale děkuju a budu ráda, když si ode mě přečteš něco dalšího.

3 Ivet Ivet | Web | 29. ledna 2011 v 19:59 | Reagovat

Tak tento otevřený happy end je vážně božský. Námět je to skvělý, ale co bych vytkla, je rychlost děle. Vše jde strašně rychle.. od mlčení k sexu a konec mlčení. Podle mě by to šlo rozepsat na 10-20 kapitol, děj zpomalit a některé části víc rozepsat. Ale je to dobrá povídka a moc se mi líbila. :)

4 Majitelka domu Majitelka domu | Web | 30. ledna 2011 v 14:46 | Reagovat

Jé, děkuju a za to uspěchání se omlouvám. Nikdy jsem se nedokázala vyžívat v detailech, když jsem měla moc nápadů a vidinu toho, jak se bude pžíběh ubírat dál :) ale díky

5 May Darrellová May Darrellová | Web | 12. února 2011 v 11:16 | Reagovat

Sakra!! Tak tohle bylo úžasný! Celá povídka!! Asi si ji přečtu ještě jednou xD

6 Maki Maki | 13. března 2011 v 18:41 | Reagovat

To je tak dojemné! A jsem šťastná, že i tato povídka skončila otevřeným happy endem. :)
Draco a ta jeho vynalézavost neznají hranice. :D Chudák Harry, zezačátku jsem se bála, že navždy zůstane němý, že se vezmou a ani po dlouhých letech manželství svému milému nebude moci šeptat něžná slůvka lásky... Vlastně vždyť on by ani nemohl říci ANO, jakmile by chtěli vstoupit do svazku manželského!
Ach, díky ti za tak krásné ukončení. Myslím, že dnes budu usínat sladce s potutelným úsměvem na tváři. :))

7 Raven Raven | Web | 24. dubna 2011 v 20:39 | Reagovat

Teda, tak to se fakt povedlo :) Celou tuhle povídku sem přečetla doslova jedním dechem, super!

8 Majitelka domu Majitelka domu | Web | 25. dubna 2011 v 19:26 | Reagovat

Na kapitolovky mě moc neužije, takže jsem hrozně ráda, že se líbila :)

9 lenlentilka lenlentilka | 26. dubna 2011 v 19:18 | Reagovat

velice pěkná :-)

10 Majitelka domu Majitelka domu | Web | 26. dubna 2011 v 19:52 | Reagovat

Taky mockrát děkuju :)

11 Emily Emily | Web | 13. května 2011 v 18:21 | Reagovat

romantika :-) néé vážně se mi to líbilo! :-)

12 Cory Cory | Web | 31. května 2011 v 21:51 | Reagovat

Další povídka, kterou jsem přečetla jedním dechem =). Přiznávám, na začátku mi trochu nedocházelo, jak by mohla umlčovací kletba způsobit to, že se Harry s Dracem dají dohromady, ale od scény na schodech už jsem nepochybovala ani na chvilku. Ty vyměněné boty byly dokonalé, něco tak osobního se snad ještě v povídkách, které jsem četla, ani neobjevilo, opravdu úžasný nápad. A dobře, že jsi takhle odpálkovala Cho - děsně tam křenila =D.
Draco byl úžasný, opět jsi krásně vystihla jeho charakter. To jak Harrymu zavázal boty... nejspíš by to do něj hodně lidí neřeklo, ale na mě to vůbec nepůsobilo nijak přehnaně ani neskutečně. Opravdu, skvělé. A Harry... na můj vkus trochu moc ubrečený =D, ale jinak se ti taky moc povedl =).
A otevřené konce... povídkáři je milují a čtenáři nesnáší =D. Stejně jako všichni ostatní umírám touhou vědět, jak to bylo dál, ale asi se budu muset spokojit s vlastní fantazií, která nikdy není tak pestrá jako ta tvá =).
Moc krásná povídka, jsem ráda, že jsem si našla čas na její poznání =).

13 Bromance Bromance | Web | 1. června 2011 v 17:19 | Reagovat

[12]: Děkuju, děkuju :) a cože? Tvoje fantazie že není pestrá? No to mě teda podrž :D keci...

14 keishatko keishatko | Web | 4. října 2011 v 0:25 | Reagovat

krása...trošku hnusné pre Harryho, ale pekné...páčilo sa mi to

15 Bromance Bromance | Web | 4. října 2011 v 17:10 | Reagovat

[14]: Díky za všechny komentáře :)

16 Guenon Guenon | Web | 9. ledna 2012 v 16:42 | Reagovat

Ten vzkaz... Slinty slinty. A ano, věřte Dracovi, že to zařídí! Jé!!!
A miluju, že to skončilo dobře, aniž by to bylo nějaký přeslazená ucintanost. Paráda. Prostě skvělá povídka - pro mě schlamstnutá najednou jako jednorázovka.

17 Bromance Bromance | Web | 9. ledna 2012 v 16:44 | Reagovat

[16]: Dobře, nesnáším jí, ale jsem ráda, že se teda líbila no :-D

18 Azrea Azrea | Web | 12. dubna 2012 v 21:00 | Reagovat

Hehehehehehehe, už zase se tvářim jak úchyl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama