Kouzlo mlčenlivosti - 4. Cizí boty

27. ledna 2011 v 15:01 | Majitelka domu |  OBÝVACÍ POKOJ
Pár: Drarry

Harry má za sebou nepochybně jednu z nejhezčích nocí svého života. Ani Hermioně ani Ronovi samozřejmě neřekne, s kým jí strávil, a nechá je u verze, že byl s Cho. Při snídani potká Malfoye, ale ten dělá jako by se nic nestalo. To Harryho samozřejmě naštve. A přijdou první slzičky.



Na schody se svezly dva pláště a Malfoy mimoděk zhasl všechny louče na schodišti. Halila je tma, ve které už nikdo neviděl, že ze schodů přes zábradlí padají další kusy oblečení. Dvě nahá těla se teď k sobě tiskla a planula nedočkavostí. V další vteřině se už dočkala toho, po čem nejvíc toužila…

"Tak jaký to bylo včera večer?" vychrlil Ron nedočkavě svou otázku na Harryho, který právě otevřel oči do mlhavého rána. Chtěl si zívnout, ale náhle se zarazil. Jak o tom Ron ví? Copak je včera v noci někdo sledoval? Opatrně se zeptal: "Co přesně myslíš?"
Ron zakroutil očima. "No přece ta schůzka s Cho při západu slunce! Nedělej, že nevíš, o čem mluvím," zasmál se. Harry si oddechl. Jeho přátelé si prostě mysleli, že byl včera celou dobu s Cho. Skvěle, pomyslel si usmál se do polštáře.
"Vím, o čem mluvíš, ale nic zvláštního se nestalo," řekl lenivě Harry. Ron vyskočil z postele.
"Cože? To mi chceš říct, že si domluvil schůzku s Cho, jen abyste si mohli poklábosit?" Nevěřícně zvedl obočí, a pak se té myšlence zasmál, čímž vzbudil Nevilla. Seamus s Deanem ještě spali, a tak Ron začal šeptat.
"Co ty jsi za chlapa?" nevěřícně zavrtěl hlavou, a pak dodal: "Doufám, že jste si aspoň domluvili rande?"
"Hmm," zamumlal Harry a otočil se k Ronovi zády.
"Hmm jako jo, nebo hmm jako ne?"
"Hmm jako jo," vydechl Harry a shodil ze sebe peřinu. Pak vylezl z postele a zamířil ke skříni. V jedné z polic ležela bílá košile. Harry jí vytáhl a všiml si, že má na zádech obtisk podrážky. Vzpomněl si na včerejší noc - Draco jí z něj nejspíš strhl, a pak na ní omylem šlápl. Aniž by se jí Harry pokusil jakkoli vyčistit, navlékl si košili na sebe. Pak si převlékl kalhoty a hodil na sebe plášť. V zrcadel, které viselo u dveří si upravil vlasy a všiml si flíčku u klíční kosti. Rychle si zapnul knoflíčky až ke krku a doufal, že si Ron ničeho nevšiml. Ten se však ještě povaloval v posteli.
"Dneska z peřin nějak nechce," protáhl ospale a přitáhl si deku ke krku. Harry se naopak nemohl dočkat až půjde na snídani. Měl za sebou sice probdělou noc plnou otázek a přemýšlení, ale to mu na náladě neubíralo. Rozpustile vklouzl do bot. Najednou mu došlo, že mu v nich nohy nějak kloktají. Zvedl pravou nohu, aby se podíval, jestli jsou na podrážce jeho iniciály, ale spatřil jen DM. Pousmál se. Snad bude mít ještě příležitost si je s Dracem vyměnit. Draco. Za tím jménem jako by se skrývala úplně jiná bytost. Ta, kterou byl Malfoy včera v noci. Přesně ta bytost, kterou si Harry po chvilce líbání tolik oblíbil a které se nemohl dočkat.
Počkal až se Ron přestrojí a společně pak zamířili do společenské místnosti. Tam už na ně jako obvykle čekala Hermiona. Její první slova byla ale neobvyklá.
"Je to Malfoy!" Harry se dnes už podruhé zarazil. Nechápavě se na ní podíval a ona se plácla do čela.
"To Malfoye se týká ta kletba. Celý večer jsem o tom přemýšlela a zdá se, že je to poslední možnost. No, při snídani se to ukáže," uzavřela to a zamířila ke dveřím.
"Mimochodem, jak bylo s Cho?" zeptala se ho už na schodech. Místo Harryho však začal mluvit Ron a Harry se začal ztrácet ve vzpomínkách. Stále si připomínal doteky, ze kterých mu doteď mravenčilo celé tělo. Zaslechl Hermionu, jak říká: "Oba jsou tak stydliví," a pak když procházeli kolem místa, ke kterému se ve vzpomínkách ubíral, neubránil se úsměvu.
Blížili se k Velké síni, a když stáli pře jejími dveřmi, Harry se náhle zastavil.
"Co se děje, Harry?" zeptala se hned starostlivě Hermiona.
"Asi se bojí podívat Cho do očí, když se včera k ničemu neodvážil," zařehtal se Ron a Hermiona ho šťouchla do žeber. Harry dál civěl na kliku dveří, ale pak zatřepal hlavou.
"Nic se neděje," řekl trochu nepřítomně. Najednou si nebyl jistý, jestli ho chce vidět. Došlo mu, že už to nebude jeho Draco, koho teď uvidí, ale znovu jenom nafoukaný Malfoy. Nebyl si jistý, jestli si chce takhle pocuchat vzpomínky na včerejšek, ale nakonec přeci jen dveře otevřel.
Velká síň byla nezvykle plná lidí. Strop byl zatažený a dokonale tak kopíroval venkovní sychravé podzimní počasí. Harry hned zabloudil pohledem ke zmijozelskému stolu. Seděl tam. Právě něco říkal Zabinimu, ale hned vycítil Harryho pohled. Zvedl obočí, ale to bylo všechno. Žádné mrknutí nebo jiný náznak toho, že myslí na včerejšek. Jen zvednuté obočí.
Harry byl zklamaný, ale co vlastně mohl čekat? Že mu Malfoy zamává a zakřičí dobré ráno? To určitě. To nebyl jeho styl.
Podmračeně si sedl ke stolu a bezděky šáhl po topince. Přisunul si marmeládu a pořádnou vrstvu si jí na topinku namazal. Pak se do ní zakousl, ale ve skutečnosti vůbec nevnímal, že něco z toho udělal.
"Harry," řekla Hermiona, když spolkla své sousto topinky. "Vím, že se teď budu chovat jako Ron, ale nemohl bys, prosím, něco říct. Chci se jenom přesvědčit, jestli se ta kletba doopravdy týká Malfoye. Prosím," dodala opatrně, jako by se bála, že se na ní Harry utrhne, jako předtím na Rona, když mu ke snídani přinesl toaletní papír. Harry však věděl, že nic říct nedokáže. Prudce odsunul lavici a hodil topinku na talíř. Pak se otočil a rozběhl se ke dveřím. Nebyl si úplně jistý, proč to udělal. Prostě na něj dolehla, že v Dracově přítomnosti už nikdy nebude moct promluvit a do očí se mu vkradly slzy. Vyběhl ven ze školy a zamířil k Zapovězenému lesu, který byl schovaný v mlze. Pod nohama mu křoupala jinovatka a za nehty mu zalézal mráz. Přesto si však sedl na studenou zem a opřel se o jeden ze stromů na kraji lesa, kde by ho nikdo nehledal.
Bylo toho na něj moc. Když pomíjel skutečnost, že na něj někde venku čeká Voldemort, nebo to, že první hodinu mají Umbridgeovou a hned potom lektvary, stále měl starostí nad hlavu. Složil si tvář do dlaní a nechal si po nich stékat slzy do rukávů.
"S tímhle ufňukancem že jsem spal?" ozval se za ním náhle rádoby pohrdavý hlas.
Draco došel až k Harrymu a sedl si vedle něj. Zatáhl mu za tkaničku na levé botě a uvolnil uzel. To samé provedl na svojí noze, a pak Harrymu botu sundal a vyměnil mu jí za tu svou. Potom si vyměnili u druhou.
"Nedokážeš si představit, jak mě v nich tlačily palce," zasmál se Draco a soustředil se na dělání kličky. Harry se však z zavázání těch svých nějak neměl. Stále měl hlavu složenou v dlaních a lehce se třásl vzlyky. A tak se Draco natáhl a zavázl boty i jemu.
"Proč jsi utekl od snídaně?" zeptal se s upřímnou zvědavostí. Harry zvedl uslzený obličej a pohlédl na něj. Přiložil si jeden prsty na rty a Dracovi to došlo. Hned z kapsy pláště vytáhl kus grafitu a útržek pergamenu. Harry se namáhavě zvedl na nohy a použil kmen stromu jako podložku. Kostrbatě na pergamen naškrábal: Nezvládám to. Draco také vstal, aby si mohl vzkaz přečíst.
"Myslíš, jako že nezvládáš snídat?" škádlil ho, a tak Harry sarkasticky připsal: Jo, přesně to jsem chtěl říct. Draco se zasmál.
"Taky to nemám lehký. Každý ode mě očekává, že se budu chovat tak, abych byl "hoden svého jména", ale už mi to pořádně leze na nervy. Taky to nezvládám, důkazem je včerejší noc. Takhle by se Malfoy nikdy nezachoval," řekl a zamyšleně sloupával kůru z kmene stromu.
"Mohli bychom si navzájem pomáhat," dodal pochvíli šeptem. Takový tón od něj Harry ještě neslyšel, skoro až žadonil. Stočil k němu pohled a zamyslel se. Pak napsal: Jak si takovou pomoc představuješ? Draco pokrčil rameny.
"Pro začátek bychom se dneska zase mohly potkat na schodech…" Harry svěsil hlavu a uhnul tak Dracovu nadějnému pohledu. Už něco mám.
"Copak? Budeš ocáskovat té mudlovské šmejde a krvezrádci?" zeptal se a nedokázal zakrýt dotčení. Harry zavrtěl hlavou. Mám schůzku.
"Aha, chápu. Tak já počkám až si někdy milostivě uděláš čas," utrhl se na něj a otočil se k odchodu. V tu chvíli Harry znovu zalitoval, že nemůže mluvit. Chtěl zakřičet Počkej, ale to už by ho Draco stejně neslyšel. Zmizel v mlze na školních pozemcích.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lady corten lady corten | Web | 27. ledna 2011 v 20:06 | Reagovat

To že Harry nemůže mluvit v Drakově přítomnosti, bude věci v budoucnu hodně komplikovat, pěkný díl :)

2 Majitelka domu Majitelka domu | Web | 27. ledna 2011 v 22:06 | Reagovat

Už přijde jenom jedna kapitola, ale máš pravdu, ta kletba tam Harryho ještě hodně ovlivní :) děkuju

3 Guenon Guenon | Web | 9. ledna 2012 v 16:37 | Reagovat

Cho je vážně tupý jméno. Hodí se na ní :)
A Herouš, to je prostě naše stará hysterka :D
Dracp mu to nemluvení neulehčí, co? Ne, že by mě to nějak extra překvapovalo:D Proto ho přece milujeme:D
jsem zvědavá, jak to vyvrbíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama