24. ledna 2011 v 16:00 | Majitelka domu
|
Pár: Drarry
Harry během jednoho dne prožije dvě nečekaná setkání. To druhé se však vyvine v něco víc a díky kletbě tomu nedokáže zabránit. Nakonec toho ale nelituje. A kdyby jen to - líbí se mu to. A co čem že je vlastně řeč? Na to přijdete v třetí kapitole :)
"No počkej, ale u oběda přece pár lidí ze zmijozelu sedělo. Ti s tebou nic nedělali," došlo po chvíli Ronovi. Harry se zarazil. Pravda, tak kdo je teda součástí té kletby? Napadlo ho jedno jméno, a když na něj pomyslel udělalo se mu najednou nějak zle.
Den končil a Harry se sám procházel po školních pozemcích. Pořád dokola si přehrával události včerejšího a dnešního dne. Nebyl z nich nijak moudrý. Navíc, nemohl si vzpomenou jestli Malfoye dnes potkal někde jinde než v hodině. Jestli ne, znamenalo by to…
Zahlédl někoho přicházet k jezeru. Přivřel oči proti západu slunce, které už díky podzimu nehřálo, ale stále krásně svítilo. Byla to Cho. Vstal z kamene na břehu jezera a vyšel jí naproti.
"Ahoj," nesměle ho pozdravila. Harry jí překotně odpověděl, jako by se chtěl honem ujistit, že ta kletba není spojená s ní. Naštěstí nebyla, a tak se spolu mohli nerušeně bavit.
Harry - na její přání - vylíčil Cho, co se včera stalo, a ukázalo se, že k ní se donesla úplně jiná verze, kde Harry vylil lektvar na Snapea a zničil mu tak jeho jediný hábit. Tomu se Harry upřímně zasmál a napětí mezi ním a Cho náhle ustoupilo. Povídali si daleko víc otevřeně než kdy předtím a občas padla řeč i na Cedrika. V těch chvílích se Cho zaleskly oči a Harry musel zachraňovat situaci.
Povídali si, smáli se a vůbec nevnímali čas. Harry během té doby, co s Cho seděl u vody, úplně zapomněl na nedořešený problém ohledně kletby. Pak ale nastal čas, aby se vrátili do školy, a to na něj realita zase dolehla.
Vešli do setmělé Vstupní síně.
"Tak zase někdy?" zeptala se Cho a udělala typicky dívčí gesto - začervenala se a sklopila zrak.
"Jo… totiž co třeba zítra touhle dobou?" vykoktal Harry a snažil se nervozitu zakrýt smíchem. Cho nadšeně přikývla, zamávala mu a zmizela na konci chodby. Harry se culil ještě notnou chvíli po jejich rozloučení a cestou k nebelvírské společenské místnosti rozverně zdravil osoby na obrazech. Měl pocit, že tu chvíli nemůže nic zkazit, když tu najednou…
"Tak Potteříček už jde spinkat," ozval se za ním známý hlas. Harry dělal, že ho přeslechl a pokračoval v chůzi.
"Kampak, kampak?" zeptal se Malfoy hrubě a stačil chytit Harryho za zápěstí. Přitáhl si ho k sobě a stoupl si na schod nad ním. Harry teď hleděl do jindy vyhaslých planoucích očí. Zdálo se, že si tu chvíli Malfoy nadmíru užívá.
Namířil Harrymu hůlku pod bradu. Tohle nebylo dobré.
Nech mě na pokoji, chtěl zakřičet Harry, ale nešlo to. Opět oněměl a tak byla jeho domněnka potvrzena. Když Snape včera pronesl: "Silentis!", soustředil se na Harryho a pak na Malfoye. Byli propojeni. Harry se zachvěl, když si to uvědomil. Přišlo mu, jako by snad Snape věděl, že se ti dva jednou dostanou do takovéhle situace. Potkají se na liduprázdném schodišti a Malfoy bude mít díky kletbě převahu. Harry teď nemohl ani utéct - Malfoy ho přirazil k zábradlí -, ani použít kouzlo, ale ani křičet o pomoct. Byl bezmocný a Malfoyovi to dělalo, soudě podle jeho samolibého úsměvu, nesmírnou radost.
Celým tělem se o Harryho opřel a vydechl mu do tváře. Peprmint…
"Noc je hříšná," řekl a koutky mu hladově cukaly. Ruce obtočil kolem Harryho a chytil se zábradlí. Harry odvracel tvář a ústa otvíral do němých výkřiků.
"Byl to můj nápad," zašeptal mu Malfoy přímo u ucha. Pak se maličko odtáhl a tváří se mu otřel o tu jeho.
"Nevinně jsem tu kletbu Snapeovi navrhl. A on souhlasil. Samozřejmě však nevěděl, že z toho nebude mít užitek jenom on, ale hlavně já!" Znovu se zasmál a zaklínil mezi sebe jejich nohy.
"Jak se tomu říká? Ďábelský plán?" zahleděl se Harrymu do očí a ten se mu pokoušel vykroutit. Vtom ucítil na zádech dotek hůlky, a tak se vzdal. Stál teď klidně a musel snášel jeho dotek. Tolik se mu to hnusilo.
Pust mě, zakřičel a křečovitě zavřel oči, jako by doufal, že tak ho Malfoy neuvidí. Vzápětí je však zděšeně otevřel. Ucítil Malfoyovi rty na těch svých. Byl to jen letmý dotek, ale přesto plný jistoty.
Najednou mu přišlo, že na tuhle chvíli tak dlouho čekal. Tolik let už toužil spočinou v Malfoyově zajetí. Tolikrát ho chtěl líbat…
Nesmyslné myšlenky. Malfoy mu je určitě nějakým způsobem naočkoval, aby ho ještě víc potrápil.
Chvíli jen beze slova zíral na Harryho rty, a pak se znovu neudržel. Opět ho políbil a rukama si ho při tom k sobě tiskl.
Byl to hrubý polibek. Malfoy v něm potřeboval skrýt všechnu svou slabost, strach a nejistotu, a tak celý hýřil naléhavostí. Tiskl jejich těla k sobě a to Malfoyovo zareagovalo jako první. Silný příval vášně udělal své a vzápětí tomu podlehl i Harry. Nespokojili se náhle s pouhými polibky. Na schody se svezly dva pláště a Malfoy mimoděk zhasl všechny louče na schodišti. Halila je tma, ve které už nikdo neviděl, že ze schodů přes zábradlí padají další kusy oblečení. Dvě nahá těla se teď k sobě tiskla a planula nedočkavostí. V další vteřině se už dočkala toho, po čem nejvíc toužila…
Jééé!!! Tohle je absolutně úža!!!